 |
| Jirka Macháček mezi záběry. Foto: Bára Lockefeer. www.tomanfilm.cz |
JIŘÍ MACHÁČEK JAKO ZDENĚK TOMAN
šéf naší poválečné zahraniční rozvědky
To by byl určitě konec kapely.
Na fotkách z filmu zaujme tvůj dobově nadýchaný účes. Kam se poděl?
Já se teď takhle češu i doma, ale jenom na noc.
Proč?
Moje žena si to tak přeje.
Co na to říkala, když jsi přišel s tím, že budeš hrát komunistu?
Kristina je taky filmařka, chápe, že je to jen jako.
Co
rozhodlo, že jsi roli Tomana přijal?
Dobře, tak teď vážně. Já bych tady mohl vyjmenovat celý
seznam určitě lepších filmových herců než jsem já, kteří celý život čekali nebo
ještě čekají, že dostanou příležitost vystoupit z rámce, z oblasti, nebo,
chcete li, ze škatulky, do které jsou celý život obsazovaní, a pro mě byl tou
příležitostí právě Toman. To nešlo odmítnout.
Víš, proč si vybral Ondra pro roli šéfa zahraniční rozvědky, šmelináře, kariéristy, komunisty Zdeňka Tomana právě tebe?
Ondra tvrdí, že mezi Tomanem a mnou je velká fyzická
podobnost, ono to teda říká víc lidí, i když mně to tak nepřipadá, ale možná
proto. Nebo možná proto, že jsem taky doktor práv, jako byl Toman, nebo proto, že
se do toho třeba nikomu jinýmu nechtělo, těžko říct takhle z hlavy.
 |
| Jirka Macháček jako Toman. Obchodník s osudy lidí. Foto: Bára Lockefeer. |
Jaký Toman byl a jak jsi se na něj připravoval?
Četl jsem třeba výslechy Tomanových příbuzných a jeho blízkých spolupracovníků. To jsou výslechy STB z padesátých a šedesátých let. Ty ho vykreslují jako zrádce socialismu a jako lidskou zrůdu. Na druhé straně tu jsou ale Tomanovy zásluhy, pomoc spoustě židovských rodin při poválečném přesunu, jsou tu Tomanovy pocty od Izraelského státu. Takže zásadní rozpor, uvnitř kterého se snažíte dopátrat, kdo to vlastně ten Toman byl, a nakonec to nejzajímavější je, jak se vám díky němu začne otvírat doba, ve které působil.
Jak?
No ten proces, jak tu komunisti pod taktovkou Moskvy krok
za krokem rozbíjejí demokratický systém, aby pak násilím přebrali moc, ale
hlavně to, že jim v tom nikdo nestojí příliš v cestě.
Padouch nebo hrdina? Pro československé dějiny byl Toman první případ, pro dějiny Izraele ten druhý. Jak ho vidíš ty?
Jako nejednoznačnej charakter. Třeba ve scéně s
Jacobsonem, kterej s Tomanem vyjednává podmínky transportu tisíců židů
migrujících přes Československo, tam většina lidí měla ze scénáře dojem, jakej
je ten Toman bezcitnej vyděrač, ale já jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju
člověka, kterej ví, že je jedinej, kdo těm transportům může poskytnout férovej
právní rámec, aby se ta záležitost vůbec pohla z místa. Ano, využije toho, ale
až pak. A tahle nejednoznačnost mě na něm přitahovala nejvíc.
A jak jsi chtěl, aby ho vnímali ve finále diváci?
V tom jsem teda jasno neměl. Sám jsem se divil, jak každá
nová verze střihu přinesla na tu postavu trochu jiný pohled. Ale že je to
nemilosrdnej obchodník, kterej mezi komunisty vyniká noblesou, rozporuplnej
člověk, dokonale zametající stopy, hráč kterej všechno, do čeho strčí nos,
využije ve svůj prospěch, toho jsem se držel.
Toman se točil na etapy rok. Co to pro tebe znamenalo? Nestříhat se, držet si váhu?
Nestříhat se, držet váhu, to je to nejmenší. Ale vy máte
v sobě tu postavu, té se prostě zbavíte až s poslední klapkou, pořád si ji v
sobě nosíte, taková podivná forma těhotenství to je, a to musíte vydržet a
nebrat během toho taky jiný filmy, teda já to tak mám.
Nestal jsi se za tu dobu trochu Zdeňkem Tomanem?
Samozřejmě, že ano, v tom je podstata té práce. Stejně
jako to, že se pak musíte vrátit zase zpátky k sobě.
Ale přesto, neprolnuly se Tomanovy manýry, jeho chování k druhým, někdy do normálního života herce Macháčka?
Možná. Ale třeba na své herecké kolegy, s cílem poškodit
je, jsem nikdy žádné anonymní dopisy nepsal. Takže ta míra převtělení má určité
meze.
Tvoji ženu Peslu hraje Kateřina Winterová. Jak jste se jako manželé Tomanovi sehráli?
My jsme si s Kateřinou okamžitě rozuměli v tom, že mezi
Tomanem a jeho ženou Peslou musel být velmi bizarní, ale silný vztah. Ti dva se
určitě měli rádi. Oba byli židovského původu, v mládí zjevně podlehli
komunistickým ideálům a postupně i bezostyšné hrabivosti a kariérismu. V tomhle
byl Toman s Peslou ve shodě, a to byl náš výchozí pohled. Mě se s Kateřinou
pracovalo ohromně dobře a myslím, že by mně bavilo točit s ní někdy i nějakou chytrou
komedii.
 |
| Kateřina Winterová, Jirka Macháček a Kristýna Boková. Foto Bára Lockefeer |
S Kristýnou Bokovou hrozí, že se odbourám při jakékoli
scéně. To tak s někým prostě máte. Třeba i s Jaromírem Dulavou to mám. Ale s
Kristýnkou už to dávno víme, kromě těch filmů, co jsme spolu natočili, jsme
spolu hráli taky deset let v divadle, takže víme svoje a já se na ni vždycky
těším.
Třetí zásadní ženou je Táňa Pauhofová jako Tomanova sestra Aurelia...
S Táňou bych si taky přál ještě hrát, tady jsme toho měli
spolu málo, asi jen tři scény, ale to napojení, to cítíte hned, že by
fungovalo. Myslím, že Táňa je na svůj věk opravdu velká a vyzrálá herečka.
Všichni se soucitně ptají hereček, jak zvládají natáčení milostných scén. U herců se ale asi předpokládá, že je to v posteli před kamerou a celým štábem nesmírně baví. Jak to je?
Já mám většinou jen ostych, abych tu hereckou partnerku
nějak neiritoval, třeba tím, že bych byl příliš hrubý, nebo naopak málo hrubý,
nebo co já vím, záleží spíš na tom, jestli narazíte na někoho, kdo se z práce
na těch intimních scénách hroutí, nebo na někoho, s kým si u toho můžete užít i
spoustu srandy a Kateřina i Kristýnka jsou naštěstí ten druhý případ. Kristýnka
se vlastně pořád jenom směje a to je velmi uvolňující.
 |
| Medvědi na premiéře:) |
On ti to někdy třeba začne i předehrávat, ale to jsou
chvíle, na které já se taky těším, navíc na tom nebazíruje, když to pak třeba
uděláte jinak, prostě to nevnímám tak, že by přede mě stavěl nádobu, do které
se musím vměstnat, to je spíš tím, že on by nejraši dělal úplně všechno sám,
včetně stavby dekorací a úpravy rekvizit, ale to je ten jeho strhující zápal a
ten mě baví.
Jak se ti s Ondřejem spolupracovalo?
Ideálně. Ondra připravuje každý svůj film nebývale
důsledně, a když už se rozhodne pro nějakou látku, tak nezačne točit, dokud jí
nedá vše, čeho si ta látka žádá. To je fakt šťastné spojení úlohy režiséra a
producenta v jedné osobě, které je vždycky riskantní, náročné jak fyzicky tak
psychicky, ale ještě jsem nepotkal nikoho, kdo by výhody, které z toho plynou,
dokázal využít ve prospěch filmu tak jako Ondra. Takže ten předstih před
natáčením, kdy s vámi diskutuje nad scénářem a vyzývá vás ke změnám v textu, k
přeházení scén, pokud to bude k lepšímu, a tak podobně, ten má opravdu mimořádný.
A jak se ti v jeho režii hrálo?
No právě, on sám má navíc i silný herecký talent, což
málokdo ví, protože Ondra se jako herec profilovat nechce, ale má díky tomu
velké porozumění pro to, čím herci při filmování procházejí. Dokáže ve vás
vzbudit pocit, že jste spolutvůrcem filmu, zve vás k monitoru, ptá se, jak jste
se záběrem spokojen, kdykoli požádáte ještě o jeden záběr navíc, tak vám ho dá,
a nedělá to z bezradnosti, ale díky své velkorysosti, kterou si může dopřát.
Jaké bylo natáčení?
Náročné.
A co nejvíc?
Nejnáročnější bylo to tempo a to penzum té práce. A to
jsem si vědom, že jsme měli na dnešní podmínky výjimečně komfortní natáčecí plán,
i když jsme často měli 15 hodinové a i delší natáčecí dny, ale prostě jsme to
chtěli udělat dobře.
Máš nějaký rituál na place před natáčením?
Jo, dám si snídani.
Co tě dokáže rozhodit?
Nepřipravenost. Já musím umět celou roli zpaměti alespoň
měsíc před natáčením tak, abych si byl jist, že to všechno můžu ze sebe vysypat
jak v leže tak v běhu, rychle nebo pomalu, že to zašeptám nebo zakřičím a tak
podobně. Pak už si hledám jenom další možnosti, jak by to šlo ještě udělat
jinak. Tohle všechno musím mít hotovo, abych si to mohl užít. Vlastně nesnáším,
když se někdo začne učit text teprve před scénou, teda s výjimkou Romana
Luknára, u něj mi to nevadí, on je pak stejně vždycky skvělej.
V
Tomanovi jste se potkal s mnoha hereckými kolegy. Jaká to byla spolupráce?
Všichni byli fajn a bylo to pestrý, potkal jsem spoustu
novejch kolegů, kterejch si vážím a nikdy jsem s nimi ještě nic netočil, já tu
nemůžu nikoho jmenovat, tam hrálo snad 70 herců, takže bych určitě na někoho
zapomněl, jen chci říct, že všichni věděli, kolik toho mám na bábovce a
podrželi mně, až mě to dojalo. Ale i všichni lidi ze štábu, bez nich taky
nevím, kde bych byl.
Toman je filmové drama. Byla na place vůbec legrace?
Bylo to, upřímně řečeno, spíš náročné natáčení, ale
takové se vlastně nedá vydržet bez legrace.
Tvůj první film byl před 19 lety Návrat idiota, o kterém dodnes kolují divoké historky z natáčení. Dovedeš si představit, že byste stylem natáčení – večírek - natáčení pracoval dnes?
To sotva. Člověk je taky starší, že jo, a tělo chce svý.
 |
| Toman. Foto: Martin Špelda |
Veselá historka z natáčení...
… mě nenapadá.
A scéna, která tě bavila nejmíň nebo dokonce štvala?
Útěk přes hranice třeba. Běžíte lesem, pořád vás vracejí
zpátky, mění vám trasu, aby to v kameře vypadalo co nejlépe, běžíte, chvílemi
padá studenej déšť a dostává se vám pod košili, běžíte, křičí na vás stop, vy
neslyšíte, běžíte někam daleko mimo záběr a říkáte si, proč to sakra nestopnou?
Znovu jdete na začátek, běžíte, zase běžíte a pak, když už to po několika
hodinách vypadá, že jsou se vším spokojeni, přichází požadavek, aby vám šlo
méně páry od huby. Tak to se pak dá dělat už jedině s láskou.
Která scéna tě naopak bavila nejvíc?
Ale vlastně každá. To je fakt paradoxní, že i když
člověka svlíknou, svážou, vyslýchaj a ponižujou, tak ho to baví, musíte být ale
přesvědčenej, že je to nezbytný pro vyprávění příběhu. A nesmí vás mrzet, když
to nakonec vystřihnou, protože se třeba ukáže, že to je pro vyprávění příběhu
ještě lepší.
Měl jsi šanci nějak ovlivnit i střih filmu?
Asi ano, jak se zdá. Střih je fáze výroby, která je mi pořád
nejtajemnější. Za to, že jsem mohl postupně vidět Tomana sestříhaného asi ve
čtyřech stádiích, a něco k tomu říkat, jsem vděčný jak Ondrovi, tak Láďovi
Barákovi, jako za novou zkušenost.
Po Tomanovi máš docela dobrý trénink na post ve vysoké politice. Dovedeš si sebe představit na takovém místě?
Já pevně věřím, že až do takového bahna se naše země
nepropadne, aby mě potřebovala v politice.
O čem je film Toman pro tebe?
O nás, o tom, jak jsme pořád ochotní tolerovat ten
rozprodej své vlastní státní suverenity Rusům. To je pro mě největší vzkaz toho
filmu, a jestli pro nás ta demokracie konečně začne být tak důležitá, abychom
se vůbec snažili zjistit, co je to vlastně za hodnotu.
Toman je druhý film, který jsi s Ondrou Trojanem natočil. A ani tvoje role v Občanském průkazu nebyl žádný sympaťák. Nechystá pro tebe třeba v dalším filmu nějakého kladného hrdinu?
Haha. To je otázka pro něj a ne pro mě.
 |
| Na balkoně Černínského paláce. Foto jááá:) |
Žádné komentáře:
Okomentovat