"Jak být šťastná, když jsem hnusná"

Ruším odmlku. Je mi kolik mi je, ale zase mě vytočil. Táta.  Prý, Barunko, budu mít přednášku o přetvářce, mohla by ses mi k ní vyfotit. Jednu fotku jak vypadáš normálně, a tu druhou, JAKOŽE jsi hezká, upravená a příjemná.

Mám ještě dvě ségry a nechápu, proč tyhle jeho nápady vždycky, ale vždycky odnesu já. Není to poprvé, co jsem se mu na podobnou akci obětovala jako model - možná si pamatujete moji fotostory na téma "Řeč těla" nebo tak nějak podobně. Ne? No tak si to klidně taky dejte -TADY. Ale zpátky k mým sestrám. Mladší je od podobných potupných pokusů osvobozena, protože má malé děti, a prostřední proto, že nemá foťák.  Že jsou malé děti už celý den ve škole, to si táta asi nevšiml, a že prostřední foťák jen zbaběle zatlouká na dně šuplíku, mi je ve jménu sesterské solidarity blbý napráskat. A pak -  odmítněte  službu vlastnímu otci, když vám lichotí větami typu - nafoť to ty, ty jsi stejně největší kašpar. Tak jo:)

Přesně nevím, o co v té přednášce půjde, jestli o přetvářku nebo sebepřijetí s podtitulem  "Jak být šťastná, když jsem hnusná" nebo podobná zásadní témata, která, kdyby mě tak nevytáčela, jsou mi úplně ukradená. Co mi ukradené nebylo byl otcův požadavek, mít na té normální (rozuměj hnusné) fotce na sobě něco, co mi nesluší. Něco jako vytahaný tepláky a natáčky -  podle táty vrchol ženského dna.

To už bylo i na mě moc: "Tati, já nic takovýho doma nemám. Já doma nemám totiž nic, co mi nesluší!" Čímž děkuji kostymérně seriálu  MOST za zapůjčení vyblitého žlutého župánku, produkci za to, že jsem vstávala v 4:30 a nemusela tím pádem fotku nijak moc uměle devastovat,  a maskérce za cvaknutí. Za druhou fotku pak sobě, protože zmalovat se, umejt si hlavu, zavěsit cingrlata a nastavit samospoušť dokážu fakt sama.
A je to: PŘED - chudina, PO - instagramová pipina:)

Tak jsem se uklidnila a můžu jít dělat něco užitečného. Mávám. Bára