Dělala jsem rozhovor a chtěla trošku zabít manžela.

Nevím, jestli sem nakonec napíšu tu větu, co sem napsat chci.... ale asi jo. Sice pokaždé přísahám, že mlčim jako hrob, ale taky zapomínám dodat, že jako hodně mělkej. Takže proč to všechno nenapráskat rovnou. Dělala jsem minulý týden rozhovor do Ženy a život...

Kamarádka novinářka Martina si vymyslela, že vyzpovídá manželky 3 známých mužů, kromě mě ještě Báru od herce Marina Myšičky a Radku od herce Honzy Potměšila. Jupí, urozená společnost, do toho jdu, napsala jsem jí z Thaiska a těšila se hodně na otázky a hodně málo na focení. To proběhlo jako první ve skleníku Fatamorgana v Tróji. Tropické vedro, jemný make up a... ne, ty květované šaty prosím ne, pruhovaná košile OK. Fotografka Anka byla milá, rychlá, nemilosrdná. Skroutila mě do polohy fakír, zablokovala hrudní obratle a vyžadovala úsměv. Naštěstí aspoň brzy vzdala povely obsahující slova PRAVÁ a LEVÁ, na které reaguju v klidu špatně, ve stresu vůbec.

Jako druhé přistály před týdnem vpodvečer v mailu otázky.  Měla jsem rozdělanou večeři, tak že si je jen v rychlosti prolítnu a ráno na ně vlítnu. Probrala jsem se za dvě hodiny, během kterých mi proletěl před očima celý náš skoro 30letý společný život manželský, večeře nula, ale rozhovor celkem hotový.

Až na tři doplňující odpovědi na otázky PRO MANŽELA. Poslala jsem mu je. Nebyly těžké. V kostce asi takové: Jaká je vaše žena? Co jste se od ní za těch xx let naučil? Jaký je váš ideálně strávený dpolečný den? Za hodinu přišla odpověď. Shrnutá v podstatě do jedné věty rozvité. Takže kdybych nezasáhla, mohly by si zanedlouho přečíst čtenářky Ženy a život o mně v kostce tohle: "Ale jo, je docela fajn, i když někdy dost nesnesitelně prudí, ale naštěstí mi i občas dá." (No a pak že to nejde napsat)

P.s. Prý to měla být legrace, s DROBNOU KOREKTUROU TEXTU počítal, už když to psal, řekl mi, když jsem přestala strašlivě ječet. Chachááá:)

Nejvíc ale umí ječet ona:)