Večírek v posteli - ale stará mám být až rok:))

Plán na tenhle týden byl jasný. V pondělí zkouška  a kostýmka, ve středu narozeninový mejdan - model rodina - a v neděli start natáčení třídílné televize s divadlem Sklep. Takže jsem si připadala jako mladá, akční a ještě k tomu hérečka.... ale znáte mě, takže asi tušít, že se to zase nějak smeklo:)

Pondělí:

Po zmrzlé noci, protože jsem v pátek před odjezdem do Slavonic doma stáhla na víkend topení (to mě mělo varovat, tohle mladý lidi nedělaj:), jsem uplně ztuhlá vyrazila na zkoušku. Na Dobešce jsem si sedla na ledovou podlahu, připravila video a hudbu a poznámky a začali jsme oprašovat chorošku tance, který jsme nedělali od roku 2007. Jmenuje se na dnešní dobu dost aktuálně Židi a Arabky. Žid Bára a Žid moje ségra Hanka jsme to měly dopředu  naučený, takže jsme se do toho opřely, aby ostaní netápali. Za hoďku hotovo. Sedla jsem naposled na zem, vypla hudbu..... a už se "nezvedla". .... Doháje, doháje. Pak tři hoďky dalšího zkoušení - ploužení, kostýmka a domu jsem dolezla po čtyřech.
Postel, ibalgin, masti, pláč.... 

Úterý:

Ne, neni to vůbec lepší. Volám mámě, jak se jmenujou ty náplasti na záda. Sice mi to řekne, ale důrazně mě žádá, ať zavolám tátovi do nemocnice. Bohužel jsem ve fázi, kdy se mi nechce nic řešit, jen fňukat a ležet a dívat se v televizi na Loď snů - nejvyšší německý level romanticko seriálové sračky. Ale na lodi je teplo, nikoho tam nebolej záda a slečna, co páchala sebevraždu kvůli obstarožnímu dědkovi, mu v druhým záběru vesele gratuluje na svatbě s jeho znovunalezenou starou (ale velmi vkusně vyliftovanou) láskou.
Mám hlad, už druhý den nikdo nenakoupil, živím se toustovým chlebem se sýrem a radši se nedívám, jestli neni plesnivej... 

Středa: 

MÁM NAROZENINY!!!
Poslední, co začínaj čtyřkou. Poslední mladýýý. Na dnešek byla naplánovaná rodinná oslava - večeře. V lednici už měla být hotová svíčková pro 15 lidí, upečené 2 korpusy na Jahodovou pavlovu, nachlazený šáňo, sýry, ovoce a podobný hovadiny. Odpoledne by zbylo jen udělat bramborový placky - k narozeninové svíčkové jedině -  a našlehat šlehačku. A přesunout pár židlí z patra do patra, nanosit nádobí, uklidit...
Volám rodině, že oslava zrušena. Prej to nevadí, když mi neni dobře,  tak by se mnou stejně nebyla žádná sranda,  to si radši počkaj, až se zvetim. 
Dostávám  puget růží od  syna z N.Y. - kurýrní služba nezná hranic, druhá kytka plus lahev Prosecca od mladšího synka přistane vzápětí:) S Ondrou si dám večer u krbu  růžovku a spát. Starší už ty narozky fakt bejt nemohly:)

Selfíčko, abych věděla, že jsem ty narozky vůbec měla:) A ano, je mi blbě... a ne, bez rtěnky se fakt nefotim!

Čtvrtek: 

Ráno se odploužim se psem ven. Nejde to. Mates mě veze do Motola. Jdu s tátou na polívku do kantýny. Táta mě poučuje, jak to tam chodí, tak ho musím uklidnit, že i když na to samozřejmě nevypadám, už jsem párkrát v podobném zařízení byla:)
Pak na ambulanci. Dostávám infuzi.
Po hodině mi je výrazně líp. Sestřička se mě furt ptá, jestli mi není zima, nemotám se, neomdlívám..... jak jí mám vysvětlit, že my "starší" holky jsme docela trénovaný, nás nějaký kapičky nerozhoděj:) 
Takže pro příště: žádný masti, ibalginy, už vůbec ne horký vany, cvičení nebo masáže. Doktor. A nikdo mi to nevymluví. Se zádma bojuju od dětství a poznám, kdy to dám sama a kdy ne. A tady jsem to já trubka věděla hned na tý zkoušce. Jak jsem stará, tak jsem blbá. Přišla jsem o tři dny a jeden mejdan. Za rok si to ohlídááám. Přísaháám:)

Takhle nějak vypadaj moje ideální narozeniny. Jako ty před 4 lety: NE!DOKONALÉ narozky:)