Se vkusem - Bára a Líba, příšerky ze Sklepa

Co jsme dělaly minulou sobotu? Příšery. Tedy hérečky. Domovská scéna Divadla Sklep - Dobeška - slavila 15 let od znovuotevření po rekonstrukci.Tu provedl David Vávra, architekt a zakládající Sklepák. Původní Dobešku vyprojektoval jeho otec. Tak to měl chlapec dost easy:)

Když neplatí, že míň je víc, tak pak stoprocentně platí, že víc je prostě víc.

Ve Sklepě už pravidelně nehraju děsně dlouho... ale Líba mě přemluvila, ať tyhle představení dám. Tak jsem oprášila pár textů, většinu bohužel jen v hlavě, protože jsem je nenašla,vyklepala moly z kostýmů a minulou neděli vyrazila do divadla. Takhle jednou za čas je to vlastně sranda:

 Líbo, mohla bys mě vyfotit, jak jdu s dvěma taškama kostýmů a jedním textem hrát tři představení, prosím.... Jasně, moc hezky mě cvakla. Ale stejně jsem nebyla namalovaná, tak takhle je to asi hezčí. Bez hlavy:)

 Nějak dlouho jsem tu nebyla. Ten bordel je snad samosprašnej nebo se množí dělením... to je maso. Ale prý, když se budu malovat s loktama pevně přitisknutýma k tělu, tak se k tomu stolku ještě vejdu. Fakt kámošky: Lenka, ségra, Terka, Marta a Haňa. Líba dřepí v druhý šatně, tam půjdeme za chvíli.

 Líba s Martou zatím před Dobeškou pózujou - podzimním look letos diktuje hnědou, béžovou, tmavě modrou a obal na dělo.

 Líba si obula svoje nový podzimní perka, který si musela koupit po týdnu stráveném s nemocným dítětem, jinak by jí švihlo.... Já jsem přišla ještě v sandálech, ale už bez laku, což se muselo hned vyfotit. Zavádíme totiž nové dělení módních sezón. Tohle je léto/podzim 2015. Myslim, že jsme první. V Braníku určitě.

 Václav Marhoul s Pavlem Lagnerem instalují mezitím dělo. Jeho výstřel ostrým hajzlpapírem směrem na Hrad, vyvěšení sympatizujících trenek a plamenný Václavův protihradní projev pak odstartovaly trojpředstavení Besídky.

 My si s Líbou rychle daly oslavné šáňo... ovšem pak těch keců, že zvukařskej pult prej neni bar...balblabla:)

 A honem jupíí do růžové, ať jsem za kikinu....

 Ale koukám, že ve vedlejší šatně je to taky růžový...a ještě k tomu dost divný... takový slepičí

Upřímně, fotek ze snášení vajíčka, kterým asi Líba chtěla pomoct se zásobováním jedný nejmenovaný hospody jednoho nejmenovanýho herce... těch mám mraky. Ale bohužel všechny vypadaj jak  porno ze sedumdesátejch...a fakt bych nerada, aby je odsud stáhnul nějakej bulvár... takže....
....vám ukážu jen ochotnou slepičku a šťastného majitele čerstvého vajíčka:)

A honem se převlíct do pani moderátorky ženského magazínu Dámský smrž. Tvářím se mile, chápavě, ale na složité otázky typu: Co má dělat taková průměrná žena, když jí pošta nedoručí dopis... na ty máme samozřejmě v pořadu odbornici.

 A pak šup do Módy, módy, módy.... protože to je to, co nás zajímá. Jde nám přeci o to, jak vypadat dobře. A to nejen na chvíli, ale každý den. A ktomu ještě celý život. Pozorný čtenář si jistě všimnul, že pořádný poprsí nahradí i drahý stativ, eee:)

 A z Módy jdu na  Předsmrtnou kosmetiku..."protože tenhle obličej si s sebou do hrobu opravdu vzít nechci. Ale řekni mi, dá se s tím ještě něco dělat?" Dá. A my se ségrou divákům odborně poradíme, jak se elegantně a se vkusem připravit na svou poslední hodinku.

 Jojo, nemyslíme to zle, ale padaj z nás občas hrozný věci a ještě k tomu u toho vypadáme... jak vypadáme. Škoda, víc fotek nemám. Třeba tu ze Salonu Beauty - mého nejstaršího sklepáckého textu. Který dodnes odmrskám na první dobrou i ze spaní: