Nakupování s dětmi: To chceš!

Kdo nemá děti, nepochopí, ale možná se aspoň zasměje. Kdo má, bude rád, že v tom není sám. Dnes vám přináším mé tři oblíbené nakupovací historky s harantama. V obchoďáku je totiž žádnej rodič jinak nenazve!

S Romčou se vídáme tak jednou za šest týdnů, není čas. Většinou jdeme do koutku v Edenu. A co čert nechtěl, Tesco F&F zrovna vyhlásilo slevy. Šimonovi je něco přes dva a jako správný chlap zavětřil prudu. A tak Šimon za žádnej keks v káře prostě nechtěl bejt, Ella pro změnu žádnej keks už nechtěla. Takže na sebe zlostně koukali a v hlavách jim jela hra – „Kdo z koho“. A do toho všude cedule SLEVA.

Smrtelná kombinace! V tu chvíli už neřešíte tu otevřenou kabelku a navrchu mobil s peněženkou, která visí na kočáru, ale honíte „haranty mezi hadrama“. Navíc vám v hlavě šrotuje, co všechno si musíte vyzkoušet, za jakou zatáčkou to visí a na co nesmíte zapomenout. A že když už jste konečně taky jednou v obchodě s oblečením, tak už to prostě nevzdáte za žádných okolností… Jen kdyby bylo kde zkoušet. U kabinek fronta na půl hodiny a tu žádná matka s dětma prostě nemá!

A tak si myslím pracovníci Tesca ten den užili, my s Romankou si totiž zkoušely oblečení přímo mezi regálama a u toho vydávaly štěkavé povely. To, že Romanka ukázala podprdu úplně všem, co byly okolo, bylo v první vteřině v klidu, ale jen do té doby, než si narvala na sebe první tričko.

Jakmile Šimon zavětřil nový outfit, spustit takovej řev, že tu podprdu /když si ho musela zas svlíknout a vrátit do regálu/ viděl opravdu každej, kdo tam ten den nakupoval. Romča byla statečná, dala to takhle třikrát. Další kousky už rvala na to, v čem přišla. Jenže Šimon už byl úplně rudej do běla.

Já se tak smála, až mi tekly slzy a bylo mi úplně jedno, kdo si co myslí. Tu mužskou logiku jsem nepochopila. Svlečená máma v podprdě ok, máma v nový jupce, řev jako kráva. Mimochodem, já už si umím narvat overal na tělo, aniž bych si svlíkla to, v čem jsem přišla. Jsem totiž Coperfield v sukni.

Má druhá nejoblíbenější historka je s Alenkou z Ameriky. Alenka nutně potřebovala šaty na svatbu pro svou dvouletou Nikolku, která je pro změnu nepotřebovala vůbec. Ty šaty nás odhadem stály tak den času /než jsme objevily ve všech těch obchoďácích ty správné/. 

A když už jsme na ně narazily, tak je jasný, že ty se musely vyzkoušet za každou cenu. Když přestaly fungovat všechny sušenky, vlídná slova, sliby, nabídky… Popadly jsme to nebohý dítě jak dvě lítý saně - já za tělíčko, máma za hlavu a ty šaty jsme na ní prostě narvaly!!! Nikolka se tak vzpouzela a tak ječela, až se z toho vzteky počurala. No, je pravda, že při tom oblíkání nám nejdřív zapadla mezi regály, pár jich popadalo a pak jsme s ní i s těma šatama vytřely i kus podlahy…  Jako to byl takovej masakr, že jsem čekala, že na nás zavolaj zásahovku! /nezapomeň, byly jsme v AMERICE/  

Ta americká ochranka z toho byla ale tak konsternovaná, že když naše čtyřčlenné dívčí komando odcházelo, rozestoupili se a neřekli ani slovo. Jo a už jste viděli Hispánce s otevřenou hubou?  Jo a Ella na to celou dobu znuděně koukala z kočárů a jedla sušenky!

A do třetice jednu od Bébi, co má dva kluky. "Jít s oběma chlapečkama nakupovat boty, je výkon hoden klidu budhistického mnicha. Úkol zněl jasně - boty na podzim pro staršího. Ovšem žádný, co za něco stály, se mu nelíbily a furt mi nutil svítící, síťovaný, se Spajdrmenem nebo žabky. Závěr - koupila jsem mu čepici a na cestě domů jsme zjistili, že ten druhej - mrňavej voserproutek v kočáru ukradl v jednom z navštívených obchodů plyšovou bačkorku. S letadýlkem!"

Nakupování zdar!

P.s. Nebojte, v mateřství jsou i horší věci. Třeba, když rostou zuby!