Small Talk - žvanění je umění

Dost mě potěšilo, když jsem v německé verzi časopisu MYSELF  našla rozhovor se "společenským" odborníkem na téma Small Talk. Tedy společenské konverzace. V sobotu jdeme na České lvy a jestli nevyhraje můj oblíbený  film aspoň něco,  tak budu nějakou zásobičku obecných plků potřebovat:) I když... před párl lety umění naší konverzace ocenil kamarádův syn slovy: "Ty jo, vy se bavíte vo tak zajímavejch věcech. To my s klukama jenom vo kozách..."

Pětačtyřictiletý novinář je synek ze starého šlechtického rodu. Alexander, hrabě ze Schönburgu má dobré způsoby vrozené. Tak pro vás vybírám něco málo z rozhovoru s tímhle sympatickým chlapíkem, o kterém redaktorka trefně napsala: Kdo zná pravidla, smí je porušovat. Třeba růžovými ponožkami ke smokingu.

Pohybovat se ve společnosti umí. Vděčí za to novinařině nebo šlechtickému původu?
Je to dané geneticky. Moje rodina to umění trénovala po staletí. Jak takový tréning vypadal? Nikdo nepracoval. Místo toho se hodiny a hodiny vysedávalo v salónech s různými strýčky a tetičkami a bylo třeba konverzovat.  Aby u toho člověk duševně úplně nezakrněl, vyvinuly se určité finty. Prostě se kultivovalo umění vzájemně se rozhovorem neunudit k smrti.
A když už se nudíme, nedat to znát. Občas potřást hlavo a usmát se stačí. Dneska nejsme zvyklí. Já v dětsví trávil často odpoledne s nudnou starou společností. Naštěstí nebyly mobily. To mě vycvičilo. Nebo ve vlaku. Dřív se mluvilo, protože ticho bylo divné. Dneska zaboří každý oči do displeje.

Pravidla pro Small Talk

- Nenuď mě!

- Buď klidně neomalený, znuděný... jen ne nudný!

- Bav mě, překvap mě, flirtuj se mnou, odporuj mi!

- Neotravuj  rozhovor závažnými tématy. Zabije ho to.

- Podle mnohých je Small Talk povrchní... Je předehra povrchní? Small Talk je jako flirtování.
Hlubokomyslné rohovory následují potom. Jako sex.

- Small talk musí být spontánní. A to nedá každý hned napoprvé. Chce to trénig.
"Fake it till you make it". Předstírej, že to jde. Ono to časem nakonec opravdu půjde .
K tomuhle bodu Alexander  popisuje, jak ani jemu se pokaždé nedaří. "Vyšňořil jsem se do posledního detailu a vyrazil na hvězdnou party v hotelu Astoria. Děs. Neznal jsem tam "ani svini", byl nervózní, mimo a křečovitě se usmíval."  Z toho večírku si odnesl další poučku. Od  Paris Hilton: Hlavně buď drzý a uvolni se. (Což, jestli v sobotu nedostanou herecké ceny Táňa, Lenka, Ivan a Jaryn, teda rozhodně budu:)

Rozdíl mezi Německem a Kalifornií
V Německu je tendence všechno rozpitvávat do posledního detailu. A to neni moc  zábavné. V Kalifornii naopak  jsou rozhovory tak povrchní, že na večírcích hrozí intelektuální koma. Hodiny nepadne jediné upřímné slovo, vtipná poznámka. Tam, když si chce člověk popovídat, musí vyrazit na sezení nějaké skupinové terapie. (Já myslím, že my v Čechách  plkat umíme a  serfovat lehce z tématu na téma, něco si říc, ale neprudit detailama do úmoru a být při tom megavtipní. Co?)

Oblíbený partner pro rozhovor:
Ženy. Jsou komunikativnější, dokáží mluvit o pocitech, jsou bezprostřednější, autentičtější. Muži se víc kontrolují, je to víc show o tom, jak jsou cool.
Oblíbené téma:
Sex. OK. Je to téma pro pokročilé. Ale určitě je lepší říct: "Omlouvám se za zpoždění, moje tantra masáž trvala dýl, než jsem předpokládal", než nadávat na hnusné počasí.
Nepřípustné otázky:
Už jste byl na dovolené? Jaké je vaše zaměstnání? Jaké jste znamení? Kdy se vám to narodí? Nespali jsme spolu? Jde vrátit zpátky změna pohlaví? Nemáte kokain?
Vyprávět vtipy, když rozhovor drhne?
Jen to ne. Znamená to, že nemáme o čem mluvit. A ještě horší jsou různá "odvážná" tvrzení. To je nejrychlejší cesta, jak si nabít čumák.
Už se vám to stalo?
Stokrát. Ale to k tomu patří. I s podělanými večery musí člověk počítat. Aby pak jeden z deseti večerů mohl být absolutně magický.

A já doufám, že v sobotu mě žádný "Scheißabend" nečeká. Že to v Rudolfinu bude krásné a magické. Ježišmarja, já tady řešim konverzaci a přitom...nemám co na sebe!!! To zas bude...

Možná si ji do soboty radši stáhnu do čtečky a nastuduju...