Normální žena na obálce časopisu? Nee!

Zase jsem na to někde narazila: že by modelky v módních časopisech měly vypadat jako normální ženy!!! Mě tahle blbost vždycky vytočí.  Já si nechci  za drahý prachy kupovat barevnej časák, abych tam viděla přesně to, co každý den v zrcadle, v Bille u pokladny nebo v metru. Jen líp učesaný a přepudrovaný...

Vogue - 60., 70., 80., 90. léta, roky 2000, 2005, 2010, 2015

Malá vsuvka pro ty, kdo netuší, jak by taková normální žena, po které odpůrci modelek volaj,  měla vypadat. Protože to nemůže být jen tak někdo. V týhle branži musí splňovat nějaký, a to docela dost přísný, pravidla, aby se dala prohlásit za normální - nesmí být mladá, štíhlá, vysoká a slavná! A už vůbec ne to všechno dohromady.

Pokud už je normální žena mladá, měla by koukat být malá nebo  mít aspoň trochu prdel.
Pokud už normální žena neni mladá, má bod navíc, jen má za povinnost vypadat minimálně na svůj věk a pokud možno mít břicho, co jí zbylo po dětech.
Pokud to normální žena nezvládla a má nedopatřením dobrou postavu, měla by v obličeji vypadat unaveně, protože normální žena na sebe nemá čas a má na rozdíl od modelek, hereček a známých osobností vůbec děsnej fičák.
Pokud je normální žena slavná, nepomůže jí ani svěcená celulitida. Být slavná neni normální!
(My s Líbou jsme naštěstí prošly, uf:)

Blbý je, že taková normální žena  módu  ani ten časák  neprodá. Mně teda rozhodně ne. Vlastně málokomu.  Proč? No proč asi. Chceme se v kině  koukat na něčí video z dovolené, místo do Dejvickýho divadla chodit  na ochotníky, nechat  se operovat automechanikem.... Ne, všude chceme profesionály. Před pár lety německý ženský časopis Brigitte přišel s kampaní Ohne Models. Profi modelky vyměnil za normální ženy. Byl z toho chvíli  mediální humbuk. A konec. Vydrželo to 3 roky. Šéfredaktor taky. Prodej klesl o 21 procent. A to nešlo o módní bibli, ale "normální" ženský magazín! Normální ženy měly normálních žen brzo plný zuby.

Máma by řekla: takový hezký normální příjemný holky. Ale taky by si ten časák nekoupila, stopro!

Že jsou modelky  hubený a vysoký? No, já být návrhář, tak to na malou kouli taky nepověsím. Že my tak ve skutečnosti nevypadáme? Ano, a proto nelezeme na molo a do časáků. Že je to podvod a photoshop? No a co má bejt! Módní časopis  neni literatura faktu! Neberte mi iluzi, neberte mi moji dospělou Červenou knihovnu! Doma mi na základce tenhle "brak" zakazovali číst. A já  tajně chodila k spolužačce Semerákové a louskala Deník patnáctileté, Se zatajeným dechem, Sextánku a všechny ty továrníky Skalské a Bělské a chudé dívky, co štěstí došly v jejich  - náležitě bohatém - náručí. A nic jiného ty časáky nejsou!

Vogue,  20. - 50. léta. Řazeno nahodile:)

Modelíny jsou od toho, aby vypadaly dokonale na fotkách a my zase v životě. I s prdelí a břichem. A  když na mě někdo vytáhne anorexii,  já kontruju obezitou. On by mezi časákem a realitou  měl být někde ještě mozek.  Taky jsem ve třinácti měla chytře vymyšlenej červenoknihovní plán: Vezmu si  starýho opelichanýho Západního Němce, ten brzo umře (v knížkách vždycky padali jak mouchy), budu děsně bohatá, celou rodinu dostanu za hranice a pak se vdám z čiré lásky. Tralaa. A taky z toho nějak sešlo:)

Takže asi takhle: sem se budeme i nadále fotit my dvě s Líbou, ale kdyby nás někdy napadlo cpát se do Vogue nebo tomu chudákovi Lagerfeldovi do kampaně na novou kolekci, tak se nás klidně přísně zeptejte, jestli jsme jako normální:)