Kuchařka herečky Anky Šiškovej je plná lásky a dobrot

Anička je kamarádka. Fakt. Ráda na ni chodím do divadla, ráda si s ní povídám, ráda sním cokoli, co uvaří. Protože ona prostě vaří božsky. Což vám může potvrdit půlka Bratislavy. Nebo minimálně všichni, kteří od ní cokoli ochutnali. Takže ten počet sedí, myslím....



Úplně v rychlosti ji představím. Je to ta herečka, která jako první odvezla Českého lva na Slovensko a s filmem Musíme si pomáhat odfičela s Honzou Hřebejkem, Petrem Jarchovským a mým mužem zapařit na Oscara. Sice ho nepřivezli, ale zato si přivezla krásný rudý šaty, který jsem jí tenkrát krutě záviděla:)

Že píše kuchařku nazvanou Nič lepšie nepoznám, jsem věděla. Že mě tak dostane, to jsem netušila. Poslala mi ji po společné kamarádce Zuzce do Prahy. Ten večer jsem upekla kuře a k němu šťouchané máslové brambory s cibulkou. Doma to děsně vonělo, chlapi jedli, chválili,  já si vlezla v obýváku pod deku a začala číst. Okamžitě jsem se přenesla do hospody, kde Anča vyrůstala, do jejich kuchyně a pak dvě hodiny proplouvala Aniččiným životem a oblíbenými recepty a do toho vonělo to kuře... A hele, Ježíškova kašička, co to je?...  Oplatky s medem a česnekem, ty jsem u ní jedla...Ty jo, Živánská, tu jsme si dělali ve Vrátné dolině s našima jako děti... Můj táta je totiž taky Slovák:)

S Aničkou ve Varech... a fotila zase ta Zuzka:)))

V půlce čtení kuchařky jsem jí poslala esemesku: Už jsem u kohouta na víně! , otočila stránku a přečetla si příběh, který mi už vyprávěla, jak byla na otočku soukromým tryskáčem na výletě v Paříži. S kamarádkou Uršulou měsíc před tím, než Uršulka prohrála svůj  statečný boj s rakovinou. Stáhnul se mi krk smutkem, ale pak jsem si vzpomněla, jak jsme se po pohřbu s Ančou picly Uršuliným oblíbeným šampaňským a pouštěly balónky štěstí nad Ladronku... a četla dál. O Itálii, Francii, tancování, operované páteři, úchylném kapitánovi v Egyptě, medvědovi v lese, starých slovenských  chalupách - dreveniciach,  prázdninách v Bratislavě, o tom, že když chlapovi nejde grilování, je to tím, že žena maso blbě naložila...

O tom, že zážitky jsou víc než věci, že štěstí je něco úplně jiného než filmové a divadelní ceny, že optimismus a smích je nejlepší žebřík ze životních proher a průšvihů. A že  úplně nejvíc je mít dvě skvělé dcery. Hlavně když se ukáže, že chlapi jsou občas naprd...

A nakonec kradu jeden Aniččin recept: Morčacie stehno na hrozne
Pro toho, kdo se právě vyděsil, že budeme péct stehno z hrozného morčete, překládám:


Krůtí stehno na hroznovém víně
1 vykoštěné krůtí stehno
1 trs hroznového vína
5 plátků slaniny
2 cibule
kousek másla

Na dno pekáče dám 2 plátky slaniny, na ně položím maso, které posolím jen velmi lehce. Cibuli nakrájím na plátky a nasypu navrch spolu s otrhaným hroznovým vínem. Na to položím zbylou slaninu a lžičku másla. Nepodlévám vodou, protože víno, cibule a máslo pustí hodně šťávy. Pekáč přiklopím a peču asi 2 hodiny na 180 stupňů Podávám s rýží.

Dobrou chuť:)



1 komentář: