Když vás zastihne raketový útok ve sprše…

Asi se k vám dostalo, že divadlo Sklep hrálo pro naše vojáky v Afgánistánu. Já z toho nespala asi čtyři měsíce a to jsem zvažovala tak deset minut, že taky pojedu. Ale válka je válka a já se nebojím napsat, že se bojím. Už jen při představě, že by tu Vopice zůstala sama. Takže holky od malých dětí zůstaly taky. Ale měla jsem slíbeno, že vám sem budu moci pustit nějakou historku. Ale co jsem se dozvěděla, předčilo naprosto mé očekávání! Naše Haňa se zrovna sprchovala, když ohlásili raketový útok na základnu…

Haňa, seznamte se...

Hned po příletu dostalo celé divadlo školení, jak se mají na základně chovat a hlavně  - co mají udělat, když se vyhlásí raketový útok na základu. Prý byli všichni klidní, ale jen do té doby, než se David Vávra zeptal, kdy naposledy byla na základnu vystřelena. Prý předevčírem. Takže v průměru jednou za týden.

Nicméně jednoho večera, bylo asi tak osm hodin, se Haňa rozhodla, že se půjde vysprchovat. Sama! To byli zrovna všichni ubytováni v jednom stanu a do sprch to bylo tak 150 metrů. Důležité je zmínit, že v osm večer je už tma a základna není osvětlená jako Václavák. Sem tam vidíte nějaké světlo, ale spíš šero…

A tak se milá Haňa sprchuje, klimatizace jede na plný pecky a najednou slyší, že něco slyší z venkovních ampliónů. Sakra, co to je? Zbystří! A to už budku se sprchou míjí patrola, která extra oznamuje blížící se raketový útok.

„Ježišmarjáááá, co mám dělat! To není možný. Přeci mě nezabije raketa a nenajdou mě tu mrtvou nahou!!! Musím do krytu, kde je kryt? Je sprcha taky kryt? Koho se zeptám, co se mnou bude? Maminko, bože můj, doprčic…Holky mi to říkaly, že nemám jezdit!!!!“

Ještě nikdy tak rychle neměla Haňa oblečený tričko a kalhotky. Ostatní nechává napospas osudu, není čas na to zavřít vodu, učesat hlavu, namalovat obličej, více se obléknout… A to už Haňa vybíhá do potemnělé základny. Sirény kvílí, raketa se blíží a nikde nikdo…

Haňa se snaží běžet po prašné kamenité cestě v žabkách a vidí ozbrojence. V tom stresu si zničí obě boty a je bosa. Hlásí se ozbrojenci a prosí o pomoc. Cizinec, anglicky mluvící, ukazuje nejbližší kryt.

Haňa vbíhá do krytu, mokrá, bosá, neučesaná, nenamalovaná, neoblečená… vlastně vtrhne mezi rotu, četu, partu nebo jak se říká asi patnácti po zuby ozbrojeným americkým vojákům. Haňa hlásí: Hi, i am czech actor, i am civilist, what can i do now?

Američani na vteřinu ztuhnou, zírají a pak se začnou neuvěřitelně nahlas smát a řeknou milé Haně, že je s nima safety a že se nemusí ničeho bát.

Tak si milá Haňa sedne - mlčky, bosky na lavičku naproti nim a čeká, až ta bomba spadne a je konec. Všemu…

Celá tahle historka se odehrála asi za 60 vteřin jejího života. Raketa dopadla naštěstí mimo základnu. A Haňa se šla znovu umýt, tedy šla si pro tento den umýt už jen nohy.

A tohle byla sprcha, na kterou Haňa do smrti nezapomene. A troufám si tvrdit, že to byla raketa, na kterou ti Američani taky do smrti nezapomenou.

A kdybyste věděli, kolik jí je let. Z toho byste se převrátili! 

Škoda jen, že Haňa nechodí do sprchy s foťákem. Bo jsem si na sto procent jistá, že s Haňou by se každej americkej soldier blejsknul mile rád. A to bysme jí my holky samozřejmě strašlivě záviděly! Ale možná taky ne, páč když jsem se jí ptala, jaký byli, tak prej neví! Z toho šoku si totiž víc nepamatuje. Ani jeden obličej, stáří, hodnost, výzbroj... nic...

P.s. Když mi tuhle historku vyprávěla, střídavě mě mrazilo a střídavě jsem řvala smíchy… No, upřímně, stát se to mě, tak mě by vopravdicky pak našli v tý sprše nahatou, bo by mě kleplo z toho infarktu, co bych dostala po tom reportu, že se na nás blíží ta raketa…

P.p.s. Haňa má letos zajímavý rok… V létě na Colours to bylo taky ostrý!

Jestli vás ne-dokonalé baví, budeme rády za váš hlas v soutěži BLOGERKA ROKU http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy/http-www-nedokonale-cz