Umím se tak bát, až mě z toho chytne žlučník

Taky se tak bojíte u hororů? Dáte si jeden do roka a máte vystaráno na noční můry několik let? Tak to jsem přesně já! V létě cestou na hraní jsme s holkama v autě rozebíraly ty nej. V neděli jsem hledala ilustrační fotku a chytnul mě u toho žlučník. V pondělí jsem měla horor s mámou a teď v úterý ho mám z toho, že ten skoro hotový post jsem smázla.

Původně jsem chtěla dát jako ilustrační fotku Freddyho, jenže jsem se u těch fotek tak rozhicovala, až mě z toho chytnul žlučník. Taky jsem nemohla najít žádnou trochu míň bojácnou a dívat se na ni pokaždý, když to tu otevřu, by udělal jenom blázen. Takže se koukejte na Shining... a můžete mi třeba napsat, jak ten film skončí!

Ale já se dokážu bát i u knížky. Třeba u čtení Sněhuláka nebo Svědkyně ohně jsem musela spát u televize a rozsvícený byl celý byt. To Roman prostě nechápe. Když já to všechno hrozně prožívám.

Ale zpět k těm hororům filmovým. Do smrti si budu pamatovat legendární scénu otravy jedné z hrdinek britského detektivního seriálu Záhady Slavičího domu. Taky jak jsem s mámou dala jeden díl Noční můry. Freddyho Kruegera fakt už nikdy nezapomenu a moje máma myslím taky ne, i když ta možná jo, páč shlédla za celou noc všechny díly, ale musela u toho vypít litr rumu. Bylo těsně po revoluci, byly už videopřehrávače, kazet málo. Dost se půjčovaly, ale jen přes noc a náš panelák měl třináct pater, tak to byl dost fičák, to chápete…

Když někdo udělá Brůnu z Majora Zemana, pištím, ať toho okamžitě nechá. Znáte snad díl Studna a toho brejlouna se sekerou v ruce, ne?

Taky jsem nikdy, přísahám nikdy, nedokoukala Shining. A to jsem to zkoušela zásadně jen přes den.

U všech filmů typu Sedm, Purpurové řeky, Mlčení jehňátek, Psycho…, který jsem viděla několikrát, mám stejně vždycky před obličejem obě ruce a hlavu schovávám za polštář. Když se na ně koukám náhodou sama, tak jedině bez zvuku, a když s někým, tak neustále drmolím: „Řekni mi, až to tam nebude.“

Zvláštní kategorií jsou filmy Záhada Blair Witch, Čtvrtý druh… To je jako dovopravdický, že se to fakt může stát, a to je peklo. Z toho jsou ty noční můry nejhorší.

Pak ty šílený lekačky typu Vřískot, Dům voskových figurín, Texaský masakr motorovou pilou, to je vo infarkt. A nejhorší je, když se na to díváte s partou a ani si z toho začnou dělat srandu a napodobovat filmové hrdiny. Takhle jsem třeba viděla ten masakr, na samotě uprostřed lesa, s jednou zhulenou kapelou. Ty se výborně bavili nejen nad filmem, ale i nad tím, že se mnou museli chodit i na kadibudku. Jak jsem tu noc přežila, už nevím.

Tak mě tak napadá, nemáte tip na nějaký pěkný thriller nebo lekací horor? Jen ne žádný jakovopravdický!

Jo a jeden horor ze života na závěr. Máma s tátou odjeli v sobotu do lázní do Maďarska. V neděli večer se máma na baru štengrovala s ostatníma mažoretkama /báby s holema/, kdo z nich udělá dřep. Takže máma ho udělala, padla, vomdlela a už ji vezli do nemocnice. Dosedla totiž na ruku, na který měla svůj největší náramek a tím náramkem si roztříštila zápěstí. Zápěstí na pravý ruce!!! Takže já mám teď bojový úkol sehnat dobrýho doktora, který se jí na to hned příští pondělí podívá a odoperuje to. Nemáte někoho? Dost by mi to pomohlo!

Foto: Warner Bros