Mejdan pod Koněm

Na ten večírek nás v sobotu pozval sochař Jaroslav Róna. Abychom ho viděli, než se rozřeže a začne odlívat do bronzu. Ne Jarda, ale sádrovej nohatej osmimetrovej kůň propíchanej lešením, na něm chlapík s trubkou v jedné a polystyrenovým štítem ve druhé ruce, který zaplnil stodolu - ateliér až pod střechu, kterou kvůli němu museli zvedat....

Tenhle krasavec s hrdým, i když nejspíš většině neznámým Joštem Moravským, bude za rok bronzově  trůnit na brňenském Moravském náměstí a Brňáci se budou procházet pod jeho břichem a Joštovými škorněmi a budou třeba už spokojení. Fuj, to bylo ode mě hnusný. Fakt nechci rejpat.... jenže... nedávno jsem četla rozhovor Ostraváka Richarda Krajča, kterého zpovídala novinářka z Brna.  A dozvěděla jsem se od obou -  ano, i pani redaktorka se neudržela a svůj názor vetkla do jedné z otázek -  že Praha je fakt mimo. A my v ní taky. A já jsem na tyhle kydy alergická....

Vizualizace....

... takže mě napadlo, kdyby Jarda příšte udělal něco i pro Ostravu, něco, co bude, stejně jako tahle kobyla, větší a vyšší  než Václav na václavským Václaváku, že by mohl být konečně klid. Chvili jsem se v té stodole opájela myšlenkou sbratření Čech, Moravy a Slezska prostřednictvím umění, než mi ji  kamarád totálně zničil informací, že Žižka na pražském  Vítkově je  třetí největší jezdeckou sochou na SVĚTĚ. WTF!!! Tenhle husitskej žokej mi úplně vypad. No nic, tak jsem šla pomáhat rozlejvat víno a pak, když Jarda představoval sochu a  historii jejího vzniku, jsem  si prošmejdila jeho aťas:

Bude hudba a tanec.... sliboval autor a přiznal, že o Joštovi Moravském před Koněm nic nevěděl. Já taky ne, tak jsem si ho vygooglila - viz níže.

Miminko:)

Jak jsem dlouho dělala AIDS charitu, tak tohle bych hned prdla do nějaké "Víš s kým spíš?" kampaně.... ale možná to autor myslel úplně jinak

Dobrý je, si sochy prohlídnout i ze zadu, že....

Moc krásné odpoledne to bylo... a večer pak taky

No tyhle tři pohromadě jsem neviděla od... Krásky v nesnázích... ne vlastně, od U mě dobrý:)

Střih... a už je večer. Foťák se vybil, ať žije mobil. Jarda, Ondra a Franta něco děsně zpívaj, my na to poskaujeme, takže je to celý rozmazaný, a pan Stivín, jak jinak, vytáh z kapsy píšťalku...

A na závěr, když jsem byla na úvod taková hnusná, trochu historie z Encyklopedie dějin města Brna: 

Kdo byl Jošt Moravský?

Jako druhé dítě, ale první syn, se narodil Markétě Opavské a moravskému markraběti Janu Jindřichovi, mladšímu bratru Karla IV. Byl vychováván jako případný dědic českého trůnu, protože Karel IV. měl tehdy jen dcery. Po smrti svého otce (1375) se Jošt ujal vlády nad markrabstvím.

Už v osmdesátých letech 14. století však vypukly na Moravě spory mezi Joštem a jeho mladšími bratry, které vyústily ve vleklou domácí válku. Za podpory bratrance Zikmunda ve snaze získat prostřednictvím sňatku uherský trůn, obdržel Jošt nakonec Braniborsko. Jako braniborský markrabě měl právo volit římského krále.

Jošt Moravský (zde očividně  bez koně)

Splnění svých mocensko-politických ambicí se Jošt dočkal až na sklonku života.
Dne 1. října 1410 byl v kostele sv. Bartoloměje ve Frankfurtu nad Mohanem zvolen římským králem. Necelé čtyři měsíce poté náhle v Brně zemřel a okamžitě se objevily spekulace o jeho otrávení. Ani tehdejší přísné vyšetřování, ani novodobý průzkum kosterních pozůstatků Jošta však násilnou smrt neprokázaly.

Tak na podzim 2015 sraz v Brně pod ocasem:)