Karlovy Vary - no to jsme zase dopadli:)

Málem prošvihnutej opening, blbej film, ukradenej mobil, mejdan do čtyř, nabitý kino, vedro, šáňo, kamarádi, mejdan do pěti, výlet lanovkou, procházka lesem, proč jsem si vzala ty podpatky, večírek na terase, koncert Please The Trees, koncert G-Point Hunters, mejdan do osmi, nevyklizenej hotel.... mohlo by o být prosíím alespoň jednou jiný!!!!

Jediný, co mě omlouvá je, že úkol na letošní Vary byl pro mě jasnej. Dostat co nejvíc "hvězdných" kamarádů na Slavonice Fest. A to se ti v kině fakt nepovede. Ale popořádku. Tyhle Vary fakt nezačaly slavně.

Pátek
Zahájení je od sedmi. To znamená nástup ve velké  maškarní, tedy večerní, ve velkém sále hotelu Thermal. Do Varů přijíždíme ve tři čtvrtě na šest. Akreditovat se, ubytovat... máme půl hodiny na big big přípravu.... takže culík, oči ala medvídek panda a rudá rtěnka. Víc nestíhám. Naštěstí jsem se předmyla už v Praze.

Tak to je ta kabelka ze starožitnctví v Novém Jičíně, se kterou už leta vymetám všechno

Jsme tam včas, stíháme šáňo, plky... Cabani udělali zahájení dokonale, zato úvodní film I Origins je průšvih plný klišé... alespoň v těch prvních 15 minutách, které jsme dali. Omlouvám se sousedovi v sále, že přes něj musím přelézt. Nemusím. Vděčně se zvedá a prchá s námi. Těším se na pauzičku, večeři a zahajovací mejdan. Já trubka.

Ondra zjišťuje, že namá mobil. Asi zůstal v hotelu. Nezůstal. V hotelu zůstávám já. Ondra se vrací do kina. Čeká, až ten děsnej film skončí. Mobil pod sedadlem neni. Prostě je včudu. Začíná přituhovat. Je jedenáct večer. Voláme na O2. Marně. Jejich operátoři mezi 23. a 7.  nepracujou. Záznamník radí zavolat ráno nebo jít na policii. Já nechci na policii, já chci na zahajovací mejdan. Mám přece  šaty a boty a korále!!!!! Sama ale nejdu. Otvírám si šáňo z minibaru a čakám. A nejsem vůbec chápavá, jsem nasraná. V Puppu jsme po půlnoci. Bulvární póvl už odpadl, tak to má taky něco do sebe. Ale takhle jsem si to fakt nepředstavovala

Fakt mě to čekání dost prudilo

Sobota
Ondra se jede uklidnit na golf. Já spim. Pak pěšky do Thermálu, cestou se stavim u Bati. Jako každoročně. Varského Baťu miluju. Letos si kupuju jen černý brejle. Nemám nějak po včerejšku shopping náladu. Pak s kamarády na pizze, od čtyř projekce filmu Jako nikdy. Musela jsem pohlídat, že se nikdo z delegace nezatoulá. Dorazili všichni. Uf. Jedu se na hotel převlíct do malé maškarní, protože večer nikdy nevíš, kde skončíš. Nálada furt nic moc. Vracíme se s Ondrou na diskuzi po filmu. Sál je nabitej. Chce se mi  z toho dusna spát. Probírám se až na prezentaci nového filmu Místa kamaráda Radima Špačka. Tak na ten se faakt těším. Se slovenskými kamarádkami Aničkou Šiškovou a naší koproducentkou Zuzkou Mistríkovou trochu vyrušujeme. Neměli nám dávat v tom podvečerním vedru šáňo s jahodou:). Pak už jen Becher Bar s partičkou z Jako nikdy a spol. Je to veselý.  Do pěti.

Neděle - Pondělí
Rána jsou čím dál tím těžší. Boj dostat Ondru včas do Radiožurnálu na rozhovor. Začíná "už" v jednu. "Prostě vstaň, jdi tam a mluv jen o Slavonice Festu!!!" Pak výlet  lanovkou na Vyhlídku. Bohužel na tu špatnou. Nevadí, cesta dolu lesem nás baví, hledáme marně houby, rvu si kytky... tohle mi chybělo. Nákup nového mobilu v nedalekém (díky naší super navigaci jsme tam ovšem jeli půl hodiny) shoppingcentru klapnul. Uf. Vyrážíme z hotelu na podvečerní pracovní schůzku. Nepovedlo se. My dva se za vřídlem ztrácíme. Mobil za 17 litrů stále neaktivní. Ať fakt jde celý O2 do háje!!! Schůzka mezitím přesunuta. Což ale vím jen já.  Motám se po kolonádě jak nudle v bandě. Ondru najdu naštěstí na hotelu. Řešíme zase ten po... mobil. Řve se na O2. Jsou splachovací.

Večírek Českých filmů na terase v Thermalu. Hodinu po začátku všechno došlo. O poslední (pro nás první) bílý se dělíme u jednoho stolu s "kulturními" novináři. To mě baví, ty všechny potřebujeme:) Vyrážíme do Aeroportu na koncert. Od toho večera říkám: Přestaňte skučet po Nirváně a pojďte na Please The Trees!!! 
V noci další koncert. G-Point Hunters. Sundavám si konečně podpatky, nazouvám placatý sandálky. Tancujeme a nejde přestat. Jsou tam všichni a vypadá to, že spousta z nich fakt za náma do Slavonic dorazí. Takže za mě mise splněna. Jdeme ráno pěšky s Ondrou do hotelu, je osum a je krásně.

P.s. Zaspali jsem, jak jinak. Takže tu rumunskou delegaci, která se měla ubytovat po nás, museli odvézt do jiného hotelu. Tak zase za rok!

Poslední pohled od hotelu a domůůůů