Bude ze mě golfistka, někdy….možná…

Na prázdniny jsem si dala pouze dva úkoly. Získat zelenou kartu a oprášit řidičák. Blbý na tom je, že na jízdu oprávnění mám, ale nemám čím. Naopak, na golf mám už všechno, jen ne ten řidičák. Ach jo, je to prostě těžký, když nejste sportovní typ. Ale zase mě to baví, vopravdicky!

Nemám žádnou pěknou fotku. Fakt ne. Trenérovi si netroufám říci a Romanovi už taky ne. Ještě, že teď frčí selfie!

Mé golfové začátky byly a vlastně stále jsou velmi těžké. Roman na mě nemá nervy, tak chodím s trenérem. Ten už na mě ale taky nemá nervy, tak chodím s Romanem. Na veřejné hřiště, kam chodí všechny trdla světa jako já.

Po druhé lekci s trenérem mi naskočil opar přes půl rtu. Stresem. Normálně na ně netrpím. Po dvou měsících jsem konečně pochopila, k čemu je třeba tolik holí. Zatím mám nejvíce omlácenou sedmičku a devítku. Po třech měsících jsem se konečně naučila aspoň trochu postoj. Mám na to takový tyčky. Můj rekordní odpal měří 82 metrů. Bylo to na Hluboký a Roman mi to změřil. Má totiž měřící dalekohled.

Stále ještě nechápu ty plánky jamek a občas mířím na úplně jinou. Taky nechápu logiku obtížnosti jamek. Ty super těžké mi přijdou vlastně docela lehké a naopak. Voda se nepočítá, tu nepřekonám nikdy. S tím už jsem smířená.

Když patuju s Romanem, dost často se mu - fakt nechtěně -  mrcasím skrz jeho dráhu míčku, což se samozřejmě nesmí a on strašně nadává. Někdy prostě nemůžu ovládnout emoce a radostně řvu a skáču, když mi ten míček padne do jamky, dřív než Romanovi, bo ten je ze mě tak na nervy, že hraje hůř než já. A to má handicap asi 13? Až si to přečte, tak mě fakt zabije, jeho mužská ješitnost utrpí, protože dost možná má i nižší a já to nevím!


Takže to shrnu. Když se učí blondýna golf, tak:

• Ještě nemá zelenou kartu, ale má dvoje boty, 10 triček a moc čepic. Protože, když už jí to nejde, tak ať u toho aspoň dobře vypadá. Hadry jsou přeci psychická podpora.
• Má v bagu celou kosmetickou výbavu, včetně několika krému na opalování.
• Má v bagu takovej bordel, že i trenér se na to nemůže koukat a dá jí přednášku, na co je jaká kapsa dobrá. Taky jí ten trenér ukáže, jak se ten bag nosí správně přes rameno.
• Nejdůležitější součástí výbavy je velký deštník, aby na ní nepražilo sluníčko a nespálila se.
• Má samozřejmě vlastní vozík na svůj bag, aby si ho na to odpaliště, kde tráví většinu času, mohla pěkně vozit.
• Nutně potřebuje taky něco roztomile chlupatého jako chránič na dřevo, ale nic jí není dost dobré.
• V terminologii všem tvrdí, že neodpaluje, ale hází. 
• Neovládá emoce a výská hlasitě radostí a skáče, když se jí podaří pat do jamky na dva „ťuky“.
• Občas jí ujede vozík neznámo kam.
• Místo FOR křičí JOKE. (Křičíte na ostatní hráče na hřišti, když špatně odpálíte míček a hrozí, že by někoho mohl zasáhnout. Mimochodem, když jsem tohle zařvala na Hluboký, byla to poslední kapka toho dne, co Roman psychicky vydržel.) 
• Na drivingu se nebojí poprosit ostatní hráče, aby popošli dál, protože jí to znervózňuje. Naivně si asi myslí, že se na ní někdo kouká. Ale tajně ji pozorujou všichni, protože takový kopyto dlouho neviděli.
• A když narve žeton do mašiny, která jí má vyplivnout 50 míčků, zjistí, že si nepřipravila na těch 50 míčků kyblík a zběsile je honí všude kolem. A pozor, golfové míčky skáčou, věděli jste to?

Mám tvrdý režim... za každého počasí.

P.s. Můj trenér mi původně sliboval, že tak 10 lekcí s ním a 10x sama na drivingu a půjdem na zelenou kartu. Po osmé lekci už toto pravidlo změnil a Bára, Bára mi dokonce řekla, že někdo se z drivingu ani nikdy nikam dál neposune. Ale co, mě golf moc baví a public hřiští už je taky dost.

P.p.s. Roman mě asi fakt miluje. Jako bývalý vrcholový sportovec stále doufá, že jednou budeme spolu jezdit na golfové dovolené. A to ho na tom hřišti pokaždý tak vytočím nějakou blbostí do běla, že neodpálí ani prd a chodí okolo mě jak špekoun, co vyhlásí třetí světovou. Mě je to většinou jedno, což je pro cholerika ta nejhorší možná reakce a končí to vždy tichou domácností. Navíc na mě řve, že už se mnou nikdy na žádnej golf nepůjde. Ale pak ho zas stejně ukecám.

A přitom jsem na tom hřišti fakt milá, usmívám se, golfové etiketě se učím za pochodu a počet faux pas úspěšně snižuji každou hru. Tak uvidíme, každopádně až budu mít tu zelenou kartu, bude oslava snad i s ohňostrojem! Golfu zdar!

Ella snad bude po tatínkovi... Už teď trénuje švih. Respektive, co kde švihnout.