Co žena, to fena?

Udělejte si s partnerem víkend pro sebe, švihněte děti k babičce..... raděj frndí časáky, když už nemaj o čem psát.  Tohle ale mně nikdo nikdy  radit nemusel. To jsem dělala poctivě už od jejich narození. Ovšem udělat si víkend jen se svým psem, to mě napadlo až minulý pátek.

Po Velikonocích  mi bylo blbě, doma bordel a zahrada vypadala jako majetek JZD. Chytla jsem nejen rýmu, ale hlavně totální depku. Jsem hnusná, hnusná, hnusná! Jsem nevěrná našemu domovu! Se Slavonicema! Zavyla jsem a  zhroutila se v slzách...  Což se ukázalo jako super předehra  k požadavku: Tenhle víkend zůstávám v Praze. Manžel se synem vůbec neodporovali a ohleduplně nabídli, že vezmou s sebou i psa. Bublinu mi tu prosím nechte.... špitla jsem vyčerpaně, zakašlala, vysmrkala se (aby viděli, že mi fakt ještě neni dvakrát nejlíp) ... a trochu víc nahlas dodala: Ona jediná mi rozumí.

Nákup víkendu - kromě záplavy kytek tyhle 2 nesfouknutelné svíce z Bauhausu á 20Kč. A ještě čajovky a Pepo. Jsem svíčková bába, přiznávám.

Aby mi nerozumněla.  A to jsem si ji vybírala podle fotky jako dospělou. Je povaha vidět na očích, výrazu, držení těla? Já říkám, že je. Prostě někoho mi ta Bublina občas připomíná, třeba když:

 - doma po všech furt leze a vnuceje nám svoje debilní nápady (drbej, poskakuj se mnou, ukaž jak vypadá to pečený kuře zblízka, můžu jít ještě ochutnat to nový hnojivo? ), ale jak se dostane ven, zapomene, v kolik má večerku. ( No tohle já mám už dávno za sebou)

- se bojí sebemenšího šramotu a prudkého pohybu, ale pak v lese s vyceněnýma zubama a baskervillským štěkotem ke mně nepustí toho fakt divnýho chlápka blíž než na 10 metrů. (Se taky dlouho tvářím plaše, dokud někdo nenaruší moje kruhy. To pak na mě sedí popis jezevčíka z našeho starého atlasu psů... a brání svoji rodinu proti zlovolníkům do roztrhání těla.)

- se zkraje tváří jako odtažitá čůza, ale když zjistí, že je nový příchozí OK, je z ní největší kámoška. Dokud má tedy plnou pozornost. O tu se s jinejma, většinou úplně blbejma fenama dělit odmítá. To se radši čůzovitě odpráská do svých komnat. ( Tuhle nepěknou vlastnost komentovat vůbec nebudu.)

- je hodná, milá, přátelská, klidná, jemná parťačka... pokud teda zrovna neni uštěkaná, protivná, nasraná, podrážděná, nervózní megera. (Zatím odmítám připustit, že by psí rozpoložení mohlo být odrazem toho lidského.... zatím. Až to vyzkoumám, vydám tiskovou zprávu. Bude začínat: Američtí vědci zjistili, že ....)

 Po práci jsme si s Bublinou udělaly plážový večírek....  ta svíce je jako malý ohýnek, boží!

Jo a ten víkend vlastně.... Všechno jsme uklidily, vydrbaly, zasadily, navzájem se vyvenčily, barák si udobřily a pak, že si sedneme na terasu a budeme se kochat. Bylo ticho, krásně, vyrovnaně. Vzala jsem si ji na klín, zahleděla se do vytuněného záhonu a že jako dáme splynutí duší. Houby. Narvala mi čumák do obličeje, packama mi chytla ruce, vyvalila se břichem nahoru... a drbej!

Tak jsem jí nabídla  růžovku. Odmítla. Prej od minule, kdy mi vychlemtala ze stolu  půlku sklenice, zgumovatěly jí nožičky a válela se po mě jako nacucaná houba, s pitím sekla. Nezbylo nic jinýho, než drbat. Tyhle feny prostě vždycky dosáhnou svýho. Příští víkend jedu radši zase do Slavonic.