Příšerný fotky - aneb když neumíte říct rodičům ne

Bylo mi asi 11. Seděli jsme u vody. "Barunko, neskočila bys mi domů pro klubíčko?" zeptala se babička. "To bych teda neskočila!" odpověděla Barunka. A pak se jí zatmělo před očima.....

Poslouchám a zajímá mě, co říkáš.... jak jinak

No jasně, co jinýho. Dostala jsem pohlavek.  Na takovouhle prosbu od babičky, která by se pro nás vždycky rozkrájela, je jediná odpověď. Zvednout zadek a švihat strání nad Slapskou přehradou pro to klubíčko. Ano tati.

Takže, když mě táta minulý týden poprosil, jestli bych mu nenafotila podle jedné psychologické knížky asi 18 fotek řeči těla do přednášky o ... nevím o čem přesně, nejspíš o emocích... to je jeho oblíbené téma...., neváhala jsem ani chvíli. Jasně, už švihám, neni problém. Nějak jsem zapomněla, že  absolutně nesnášim se fotit, že na většině fotek vypadám debilně, že kdykoli mě cvakne Ondra na mobil, rvu mu ho z ruky a skoro všechno mažu.... a že fotky namaštěný doma v kuchyni na automat budou vypadat.... jako fotky namaštěný doma v kuchyni na automat.

Jo a taky jsem zapomněla, že na to musí být dva - jeden chudák před a jeden za objektivem. Povolala jsem proto Matese. A vyzkoušela, jak jsem ho vychovala. Asi blbě. Asi jsem ho málo řezela. Jinak by mi  na prosbu "Udělej mi modela" odpověděl "S radostí, maminko" a ne  "Na to zapomeň, matko". Pohlavek nedostal. Už na něj nedosáhnu.

...a už nejsem, asi dostávám průprc a chráním se.
Jsem v pohodě...

Nejsem si moc jistá,
co si s tou situací  počít






Nejlepší je švihnout to za hlavu ....
Postě vegáč.  Uvolnění.





Škoda, že si fotograf nevšim, že mi na tý "uvolněný fotce" leze špek. Předělávat to fakt nebudem.

No, nějak jsme to nacvakali, táta slíbil, že si z těch fotek nebude dělat během přednášky srandu.... a hlavně, tati, nejmenuj! Ale nevětší objev jsem udělala u tý hlavní fotky, kterou jsme drcli jako poslední - odpolední slunce dopadající oknem do kuchyně je nejmilosrdnější světlo na světě:)

Ale nejstrašnější fotka, kterou jsme vyrobili a kterou vám neukážu ani omylem, se měla jmenovat Neutrální výraz. Fakt jsme se snažili, mazali a cvakali furt dokola. Výsledek, který táta zařadí do přednášky, se bohužel jmenuje Neutrální knedlík.

P.S. A proč  to píšu. No protože jsme s Líbou zjistily, že cizí neštěstí potěší nejvíc. Tak jsem vám chtěla udělat po ránu  radost:)


8 komentářů:

  1. ...dobrý, ale ten špek mě votrávil, chtělo by to pořádný špečisko a ne tohle! U poslední fotky mám zas po náladě. Ale trochu jsem si ji vylepšila těmi kroužky pod očima na první fotce. Díky za dnešní den....

    OdpovědětVymazat
  2. Moc ti to sluší, jako vždy! :) Aneta

    OdpovědětVymazat
  3. Ha ha ha, jo, pobavilo, úplně se totiž vidím na tvým místě :D Nedávno jsem byla za kamarádkou-vizážistkou, v plánu bylo líčení a následně focení. Na líčení jsem se moc těšila, na focení už míň, protože... protože se prostě fotit neumím a to ani krásně namalovaná a nastajlovaná a fotografem dobře instruovaná. Ale dopadlo to ještě dobře, fotky se mi líbí (až na ten občasný špek někde lezoucí). Btw, tomu kousku odhalené kůže mezi mikčou a kalhotama říkáš špek??! :-D Fotky dobrý, myslím že tatínek bude s tebou spokojen:)
    Verunka

    OdpovědětVymazat
  4. dííky:) no táta byl spokojenej.... řikal, že jako na ten věk dobrý:)

    OdpovědětVymazat
  5. Fotky krásné....kéž bych byla tak fotogenická....!!! A emoce tam jsou vidět.... dokonalé!!! Jana

    OdpovědětVymazat
  6. Važ si toho, jak jsi pěkná a zbytečně se nekritizuj, za dvacet let budeš s hrdostí tyto fotky ukazovat( jo a to skoro nikdo Ti to nebude věřit, že jsi to ty.) Jsem asi o čtvrt století starší a ráno když se vidím v zrcadle mohu jen poznamenat směrem k manželovi " to Ti přeju"
    Zdraví babka Alena

    OdpovědětVymazat
  7. tak to je dobrý, "To ti přeju" začnu s dovolením používat .... hned zejtra ráno:)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc ti to sluší, jako vždy! :) Simon

    OdpovědětVymazat