TAK CO JE NOVÉHO:
Tak už víme, kdy má Ella svátek, jen nevíme, kdy ho budeme slavit. U nás prý 16. března. Roman stále trvá na francouzském 1. únoru.
Je to víc než 14 dnů, co jsem uzavřela daně. To je můj osobní rekord! Jasně, že je vždycky řeším až po 20. březnu, jenže končím v práci a krátím všechny možný platby, když teď budu mít pravidelný příjem jen 3,5 tisíce rodičáku. To jdu vyřešit teprve příští týden, tak snad mi ho nezapřou.
Mimochodem, kdybyste někdo potřeboval super účetní, dokonce účetní roku, tak napište na ucetnipisek@email.cz. Zuzka vám je udělá online, ani volat jí nemusíte, jen stačí všechno naposílat a obratem vám pošle vyplněný přehledy. Více info taky na FCB profilu.
Definitivně jsem se zamilovala do Rakouska. Ale to už víš. |
Měla bych se jít opravdu léčit a za to můžeš ty, paní Báro! Během 14 dnů jsem byla schopná si koupit čtyři šedivky /2x svetr, 1x mikina, 1x tričko 2v1/. A ty se budeš podílet na mé rehabilitaci, páč jsem ten šedivý mor chytla od tebe!
Vopice jí k obědu mrkev. Nenávidím mrkev, slovní spojení: první lžička, zapírat všechny ty cajky v ruce. Nenávidím první příkrmy! Všechno je žlutý, a všude po topení se válí zašmudlaný oblečení , který se rychle snažím těch blevajzů zbavit. Půl skleničky toho blevajzu do ní - je za cenu dvou bodíček, 2 plen a mého aktuálního outfitu! Škoda, že je zima, nejraději bych ji krmila ve spodním prádle.
Vopice dostala první růžový sportovní boty! Jinak jsou to již druhý v jejím šatníku. Marta u nás na večírku zjistila, že jedna bota je menší. Značkový výlisek za 900, strašný. Bude je nosit i k šatům!
Vopice začala říkat mamamamamamamama a bababababababa - zrovna, když byl Roman na služebce a taky tu byla máma s tátou. Takže byl trochu naštvanej, když přijel domů a slyšel tohle. NO, já bych byla asi taky :)
Zhubla jsem 3 kila!!!! Od té doby, cos odjela! Dobrý, ne? Tak ještě 15. To už tak dobrý není.
Byli jsme na Vítání občánků. Chtělo se mi plakat, i když to byla fraška. Vím, že se úřednice snažily, vím, že dělaly, co mohly, ale úroveň to nemělo žádnou. Stejně jsem uronila slzu, pravým okem, aby to Roman neviděl. Z těch posr…. hormonů jsem se naučila brečet už i jen jedním okem. /abych nebyla tak trapná, ikdyž tudle jsem trapná byla, páč jsem se rozbrečela asi před deseti lidma nad jednou historkou od Ilonky/
Chodím 3x týdně na pilates a je to boží!!!! Úplně jsem se to toho zamilovala a to tak, že jsem ochotná vstávat v půl šestý, abych od sedmi sebou mrskala na žíněnce! Vidím na sobě změny!
Na obrázku vidíš vstup do baráku, kde sídlí simplypilates.cz. Není to krásný? A kdybys viděla, jak je to krásný vevnitř. Žádná upocená posilovna, žádný davy čumilů! A protože sídlí až v posledním patře, je to kardio, ještě než se tam vysápu.
Zase jsem skončila u Káci. Tentokráte to nebylo v pyžamu a Marta nebourala. Káca je super "rehabilitátor" a já jsem lajdák, a tak k němu chodím, jen když už je ouvej a nemůžu se hýbat! Je to neuvěřitelné, ale už po jedné návštěvě dokážu odejít bez bolesti a můžu se hýbat. Dříve jsem končila na kapačkách v nemocnici.
Pokud máte bolesti zad nebo akutní problém, pomůže i vám, stejně tak jako pomáhal například Spartě, Formuli 1 jménem Tomáš Enge. Dovolil mi sem dát jeho číslo: 602 650 946, tak mu klíďo brnkněte a že jste od Líby, jo? A kdyby vás zaujal, tak rozhovor s ním zde.
Máme malý auto. Roman tvrdil, že máme auto s nějvětším kufrem na trhu a není to pravda, páč na týdenní dovolenou na horách se tam nevejdou třeba sáňky a jsme tak narvaný, že být 4, tak musí jeden zůstat doma.
Marta vyšla na dalším CD! Od začátku roku již na druhém. První sólové Ta láska už máš, ale v tom druhém, v tom není sama. Marta je totiž součástí holčičího tria a zpívá jazz! A tady si o tom můžeš přečíst více!
Byli tu naši a hledali jsme klíče. Můj spolehlivý tatínek nemohl najít klíče od našeho bytu, zrovna když jsem je vypravila na procházku ven. Takže jsme strávili skoro hodinu před barákem s Vopicí v kočárku, u které jsme se průběžně střídali.
Nejdřív jsme čekaly s mámou na tátu, než je najde. To s náma byla venku ještě Olívie /řečená Olina – pes/. Po deseti minutách to máma nevydržela a zapálila si, po dalších pěti minutách už to nevydržela Olina a chtěla domů, tak jsem ji odvedla.
Když jsem se vrátila bez Oliny, nemohla to zas vydržet máma a po cigaretě musela na záchod. To už jsem přemýšlela, že si vzteky taky zapálím. Po půl hodině přišel táta, bez klíčů a bez mámy. Čekali jsme na mámu. Pak šel klíče hledat do auta, nenašel je. Přišla máma a čekaly jsme na tátu. Pak přišel, bylo asi 20 minut do doby, než má Vopice jíst, stále jsme stáli před barákem, teď už všichni tři, stále bez tátových klíčů a bez psa.
Poslala jsem je do masny, to je asi 150 metrů od baráku, dál by stejně nestačili dojít. Šla jsem domů a cvakla si vína rovnou z flašky, co bylo v ledničce a když se vrátili, odjela pryč. Už nevím kam. Tátovy klíče měla samozřejmě máma v kabelce.
Jo a Baru, vyšpul sem nějakej spicy recept a jasně, že dietní!!!!
já chci na hory... tady je osum ráno a už děsný vedro. Dneska jedeme s Pé´tou a Kristinkou šopovat, autem a až do města (to jsou takový tři ulice plný kramajzlů). Recept vyšpulím na salát. Ale nejdřív ti napíšu o spoďárech:)
OdpovědětVymazatHolky, sice si tu jakoby povídáte, ale já jsem si to s dovolením taky přečetla, když už to tu je, žejo... Chodim sem jak na kafe.
OdpovědětVymazatJá jsem si třeba taky musela cvaknout Martini, když jsme přijeli v sobotu večer od našich a to jsme ani nic nehledali...
To jsme rády, klidně sem pojď i na šáňo:)
OdpovědětVymazatNo to když jsi u nás tak já si chodím průběžně do špajzu cvaknou rumu rovnou z flašky. jo máš jediný štěstí, že jsi mi neodvezla klíče od baráku. pa mamka
OdpovědětVymazat