Nejsem žádnej baťůžkář, ale rusky na mě fakt nemluvte!

Po pár dnech na Phuketu a následném zhroucení internetu se zase hlásím.Thaisko. Ostrov Lanta. A jen proto, abych vám řekla: Opovažte se jet s nějakou masovou cestovkou na thaiské Bibione. Tedy ostrov Phuket. Zbylo tam sice pár sympatických pláží, ale tam vás ty cestovky nevezmou. Stopro.

Kamala Beach. Tady jsem bydlela v roce 2000 během natáčení jedné reklamy. Byli jsme tu skoro sami. Po tsunami ale  nastal stavební a turistický boom. Většina pláží tu teď vypadá takhle. Lehátka v šesti řadách, v moři skoro fronty.

Ne, že bychom si ty dva dny na Phuketu neužili. Ale my jsme měli fakt velmi spešl podmínky. Na jedné straně super vymazlený ubytování u kamarádů a na straně druhé právě ty kamarády, kteří to tu znají jak svý boty a podobným hrůzoplážím se vyhýbaj obloukem. A protože vědí, že my jsme s Ondrou takový robinsoni... teda s kufrem a golfovejma holema, tak nás vzali na jednu moc krásnou, dlouhou a prázdnou pláž. Jen jsem musela slíbit, že neprozradím její jméno. Ale obecně - na Phuketu si vybíráme pláže blíž k letišti. Patong, Kamala, Surin i malá Laem Sing už jsou natřískaný a plastový. A večer vám tam nabízejí jídelní lístek v azbuce a v suvenýrnictvích na vás hulákaj zdrástvujtě děvušky... Tuhle kombinaci v Thaisku nevydejchám nikdy. NIKDY!

Před cestou na Phuket jsme se totiž rozmazlili mimo jiných i na téhle pláži  na Lantě. Říká se jí Last Beach nebo taky Bamboo  Bay, kdyby někdo jel kolem:) Pak už je jen Národní park s opicema a majákem.

A když se na té plážičce pořádně vyválíme, tak na terase to válení  dorazíme.

Cesta na Phuket z Lanty trtvá necelé 4 hodiny lodí. S přestupem na Phi Phi - z nádherného ostrova jako z pohádky s neúžasnějším šnorchlením se stal za posledních deset let monkey business. Fuj, jsem ráda, že mizí v dálce. Nechci si kazit vzpomínky. Tady jsme tenkrát  taky točili. A Leonardo DiCaprio taky. Na Maya Bay. On Pláž, my reklamu na Sazku.

A už jsem dorazili na podvečerní Phuket do téhle vymazlené vily se dvěma bazény....  a plným barem:) Kamarádi nezklamali, přestože byla ten den prohibice kvůli jakýmsi volbám. Holky škemraly v místní sámošce tak vytrvale, až se nad nimi slitovali a něco málo vyšpulili.

A protože jsme šli večer brzy a spořádaně spát, mohli jsme v šest vstát a před osmou už být na nádherným hřišti Red Mountain. A taky nádherně mastným. Líbo, těch jupek, co by se dalo pořídit  za jedno green fee....

A po golfu nakoupit něco na večer:)

A honem na tu krásnou dlouhou a PRÁZDNOU pláž

Na které se ale brzy otevře tenhle bar jako ze Saint Tropez, pak za něj do tří let dostavěj obří hotel... a nazdar bazar s romantikou:(

Nechtěla bych tu dělat elektrikáře. Jak se v těch drátech můžou vyznat.....

Druhý den nás báječná Apple, která mi věnovala struhadlo na green papaya salát Som Tam, veze do přístavu a cestou vysvětluje politickou situaci ve své zemi. Sice se neorientujeme v červených, žlutých a jak jsme zjistili i modrých stoupencích kohosi, ale pochopili jsme, že totálně zkorumpovaná vláda Thaisko  rozprodává a je jim úplně buřt, že  generace dnešních dětí to děsně odskáče. .... Nepřipomíná vám to něco?

A už jsme po příšerné cestě lodí  doma a jedem k "bábám" doplnit zásoby.

Ještě obligátní podvečerní pohled z terasy a spaaat.

Protože už ráno musíme do zahradnictví pro krmení pro rybky a nový leknín. Chvilku rádi počkáme, než se nám paní zahradnice budou moct věnovat. Když potkám mnichy, hned  mám lepší náladu:)

A taky pro novou hamaku na terasu. Ta lońská pod Ondrou prdla. Líbo, zbožíííí!

Sice nemáme tak vyšuftěný krámy jako na Phuketu, ale sežene se tu všechno a já si pomalu zvykám na kočky. A taky na šváby. Určitě  nekoušou, řikám si, když je s husí kůží chytám a ....  Myslim ty šváby,  jasně.

Po nákupu dolů na skály. Je to nejblíž, super na šnorchlení, ale dneska jsem měla naspěch, protože mám v troubě oběd, tak jsem si nevzala s sebou brejle. Ale zase jsem si hezky o skořápky mušlí odřela koleno....

Teda oběd nebyl v troubě, ale v remosce. A žádná thaiská mńamka, jen zapečený brambory. Vynikající.

Tak a to by bylo za posledních pár dní asi tak všechno. Už jste stopro pochopili, že fakt nejsme žádný baťůžkáři. To jsme byli poprvé v roce 1998. S krosnama a dětma, bez platební karty, jen s dolarama narvanejma v kapsáčích jsme vystoupili 2. ledna na ostrově Ko Samui. Kde nebyl po Silvestru jediný bungalov volný.... Romantika jako prase, půlka noci na pláži, druhá v domečku pro služky ve čtyřech na jedný posteli, ranní úprk na loď a odjezd do ráje na Ko Pangan. Od té doby Thaisko milujeme. I když se mění. My taky, tak co:)