Můj život se rozpadl na jednotky... ach bože!

Tímto se omlouvám všem ženám na mateřské dovolené a obdivuji všechny pracující ženy na mateřské dovolené! Do loňského léta jsem nechápala, jak mohly tvrdit, že si někdy nestačí ani zuby vyčistit - čuňata! A já jsem superčuně, páč v seštinedělí se mi to povedlo v týdnu třeba jen třikrát? A navíc se poslední dobou už ani nepřevracím, protože nic nestíhám. A tak jsem si v rámci svého time managementu rozpadla svůj den na jednotky a jaké bylo mé překvapení...

Ano, fotka s textem nemá nic společnýho. Jen jsem vám chtěla připomenout, jak je pěkný, když je to zelený! :)

Upřímně, nesnáším tu debilní reklamu, jak ta nafintěná matka, co vidí svýho manžu přijíždět k domovu, převrátí obyvák vzhůru nohama...jako, že to má doma s dítětem těžký. Narozdíl od ní - já to doopravdy těžký mám! Tu fakt musel vymyslet jenom chlap.

A nevím jak u vás, ale u nás je to bohužel naopak. Jakmile se blíží Roman, snažím se povrchově uklidit a zakopat všechny krámy do koutů a myslím, že jsem v tom už dost dobrá! Mimochodem, víte, jak například vyluxovat bez luxu? Stačí vzít na koberec ten váleček na chlupy a nejhorší místa s ním přejet. Taky dost často doma svítíme svíčkama, bo tím pádem nejsou vidět ty tuny prachu. A slovo romantika mě v tomto případě ani nenapadne.

Bohužel už párkrát dorazil neplánovaně domů se slovy: "Strašně chvátám, mám schůzku, bože tady je ale bordel." A bohužel má pravdu, já to prostě nestíhám, protože...

Když den má 24 jednotek /tedy 24 hodin/... a z toho by se následující mělo, někdy musí a někdy taky vůbec nestihne... 

• 5x denně vopičí krmení - 5 jednotek, dobře někdy taky jen 4 (včetně vyvařování flašek, hledání dudlíků, převařování vody a věčně docházejícího Nutrilonu a převlíkání poblitých svršků všech, kdo se ho zúčastní)
• hygiena moje a Vopice - 1 jednotka, někdy taky 0 jednotek 
• spánek přerušovaný - 6 jednotek
• Vopičí venčení - minimálně 2 jednotky /když není venčení, máma pracuje nebo není nic v lednici, protože při venčení se nakupuje/
• moje stravování dle jídelníčku od dietoložky a vaření jídelníčku /5x denně/ "urvi, co se dá" - 1 jednotka
• hra s Vopicí - 2 jednotky
• povrchový úklid domácnosti a takový to, co se musí, ale vidět to není...  - 0,5 jednotky
• práce min. 5 jednotek a dost při nočních šichtách a pravidelně v pět ráno
• osobní volno - 0 jednotek

Jak počítám sebelépe, čas na sebe mi prostě nevychází. A tak nečtu, nesleduju zprávy, necvičím, nejím 5x denně /a tak nehubnu/, nenakupuju, nepřemýšlím o blbostech, a žiju cíleně od úkolu k úkolu. V hlavě mi vážně jede seznam toho, co všechno musím za jeden den stihnout. A to nemluvím o těch sezóních nutnostech, jako je třeba pečení vánočního cukroví.

Přiznávám, že letos o Vánocích, když už jsem patlala druhý plech lineckýho a věděla, že mnoho jich ještě přede mnou a časová jednotka žádná, shrnula jsem vše do pěkné placky a rázem z toho byl linecký koláč. Není čas ztrácet čas!

A tak si hlavu meju jednou za týden, naštěstí ve světlých není vidět, když se mi tam Vopice občas ublinkne. V jednom triku jsem schopná usnout přes noc, vstát, jít do práce, přijít domů a odejít do divadla. Obtáhnout oko a namalovat obličej na "ksicht" umím za 3 minuty. Dále taky jíst týden starý chleba a ke konci týdne i jenom suchý starý chleba. Holit si nohy na etapy, v úterý pravou a v pátek třeba levou. Jeden týden jsem taky chodila jen s jednou nalakovanou nohou /nehty/ na červeno. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna...

A teď na sebe prásknu to největší tajemství: Nedávno jsem měla možnost SAMA si projít jeden obchoďák a trochu pustit kartě žilou... víte, co jsem raději udělala? Sedla si do masážního křesla na mince, naházela tam asi stovku. A bylo mi úplně jedno, kdo okolo mě projde a co si pomyslí, protože opět zase někde chrápu. (fotil to Roman, který mě tam nachytal)

Asi před měsícem jsem se v rámci terapie "mám právě chvilku pro sebe" rozhodla vyházet pár krámů z bytu a sem tam něco přestěhovat. Objevila jsem skvosty.

Například spoustu redakčních plánů typu: jak se z něčeho nezbláznit a naopak jak se do někoho zbláznit. Všichni to furt chtěj vydávat, ale funkčnost to nemá žádnou.

Dost jsem se pobavila nad plány na Vánoční přílohy již od října. Hlavně, ať je to co  nejdelší, abychom co nejvíce mohli skásnout klienta...

No, přiznávám, někdy jsme si museli v redakci do žíly pustit alkohol, abychom té kreativitě pomohli. A ti, co nemohli, si švihli diazepam. A tak jsme si s Bárou řekly, že je třeba se s vámi o ty zážitky podělit, takže pro vás chystáme seriál o jedné nejmenované redakci a věřte mi, žádný Dokonalý svět to nebude!

Obvykle si žádná předsevzetí nedávám, ale do Nového roku jsem s jedním vkročila! Jsem sobec, přála jsem si volno pro sebe, tak mi držte pěsti.

P.s. Musím se pochválit, protože se mi už jednou podařilo odejít do divadla /rozuměj pracovně do divadla Sklep/ a v troubě byla už skoro hotová večeře, Vopice vykoupaná a v pyžamu. Ale myslím, že to už se nikdy nepodaří! Ale Roman je boží, miluje mě i tak! Ikdyž v neděli už se trochu se zvýšeným hlasem ptal, kdy už proboha přijdou ty uklízečky.

Jo a dneska mám doma večírek, bude dietní, uklízet nebudu, ale namaluju se a dost možná si na alobal natočím vlasy, páč dost možná přijde i Libor Bouček!

A jak říká náš Adam: like potěší!