Když vám doma přijdou na to, co nakupujete: Chrochro

V první větě mi Roman řekl, zda jsem se nezbláznila. V druhé, zda jsem tu čepici neukradla a ve třetí, že mi přestane posílat prachy na účet, bo utrácím za nehorázný kraviny. To ale ještě nevěděl, že budu za hvězdu sjezdovky!

Ten chlupatej cajk na helmu (myslely jsme si, že je to čepice), jsme si koupily s Romankou v Tescu asi za 265 korun. Šla jsem tam už potřetí pro kalhoty na lyže a v tý euforii, co tam prodávaj za kraviny, přinesla zas něco jinýho. Nákupy doma samozřejmě musím schovávat, protože z toho je Roman běsnej. Nedivím se mu, já bych byla taky.

A právě ty první tři věty řekl, když náhodou objevil tuhle chlupatici. Takže mi nezbylo nic jinýho, než v ní opravdu jezdit. A navíc jsem se s ní musela znovu vláčet do krámu, bo mi tam nechala bába pokladní elektronickej čip. Já bych na to nepřišla, ale upozornila mě Romanka, taky ho tam měla. Už jsem si představovala, jak budu při každým projetí turniketem houkat.
Hrozně se v tom paří hlava, ale zas v tom ušarmíte kde koho a kde co. Třeba ski servis budete mít zadarmo.  Po porodu mám ještě 15 kilo nahoře a tak jsem potřebovala seřídit lyže. Když mě pán viděl, ani nic nechtěl.

Roman mi je mermomocí chtěl nechat seřídit sám, ale já mu za žádnou cenu nechtěla říci, kolik vážím, takže jsme se pohádali, pak jsme se taky pohádali kvůli tomu, že jsem si nedokázala zapnout přeskáče, zapomněla v autě rukavice a nedokázala sama poponést asi 20 metrů lyže.

Kromě nás na celým svahu nikdo nic podobnýho neměl, vlastně ani nic chlupatýho. Když nás poprvé viděli vlekaři, vyběhli z kukaně a řvali, kdeže se to dá koupit. Ale na to ta sedačka jela příliš rychle, než jsme byly schopný, jim to v jakémkoliv jazyce říci. Nechci domýšlet, co si mysleli, proč to na tý hlavě máme, ale od té chvíle nám mávali ti dole i nahoře.

Ostatní kolem lyžující nás hlasitě zdravili, bo co už taky s náma, když takový kraviny si většinou nasazují borci, co to švihaj z kopce závodní rychlostí a maj to jen pro zpestření jízdy. My jsme ale vyloženě kochací typ obě dvě.

Jako závěrečný bonus naší spanilé jízdy, kdy nás nepředjely jen pětileté děti, co tvořily hada v místní školce, jsme se obě rozmázly pro obveselení všech. Romanka u toho měla víc publikum a natočila ji i místní televize. Asi sto metrů před velkým restaurantem, kde se venku povalovalo minimálně 100 lidí a na podium řvali nějaký umělci, hodila takovýho placáka, až ztratila obě lyže včetně slavný chlupatice. To můj rozštěp na pojízdnym koberci k sedačce bylo proti tomu nic.

A víte, proč je taky lepší lyžovat v Rakousku?
Kromě kilometrů sjezdovek… a když se vymlátíte, vám na pomoc přispěchá více lidí...
Můžete nadávat sprostě a máte šanci, že vám nebude rozumět.
Můžete si dát řízek přes celý talíř.
Můžete si objednat Radlera.
Můžete ochutnat boží česnekový krém. - recept zde.
Můžete se přejíst sladkým knedlíkem, velkým jak vaše hlava.
A to všechno v hospodě, kde se na vás usmívaj, mají čisté záchody, nikde nejsou fronty a když náhodou ano, tak se vám za to omluví.

A koneckonců: Můžete mít na sobě, co chcete. Třeba i prasečí hlavu!

P.s. Nakonec lyžuju v pánskej černejch a jsou lepší než dámský. Pro ty z vás, co nemaj gazelí nohy: Zkuste si vyzkoušet někdy pánský lyžařský kalhoty! JO a do příští zimy zhubnu a pořídím si umělou chlupatici i na krk. To zas budou doma kecy.

Jen se do teď hádáme, zda je to prase nebo zajíc?