Štědrý den - děs běs nebo šáňo a pohodička?

Jak to bude vypadat za týden u vás? Ale pravdu! Abych chytla trochu vánoční nálady, našla jsem si v počítači tenhle svůj text. Jdu totiž dneska ježíškovat, tedy bacit všechny dárky, chvojí, jmelí, prskavky a toaletní papír, kdybych se z toho ve finále náhodou ...:) Takže pro všechny na lovu tu mám dneska dva štědrovečerní modely. Já beru ten druhej! Co vy?

Model č. 1 - děs běs

Otec je ráno vytažen z postele a donucen k postavení stromku. Z komory se přinesou žárovky a ozdoby. Jedna žárovka je pravidelně prasklá a tím pádem nesvítí celý řetěz. První konflikt je tu, protože matka přeci říkala, že se mají vyzkoušet den předem! Stromek stojí, otec se vydává shánět světýlka, děti prudí u pohádek, protože dokud nebude stromek svítit, nedá se zdobit. Matka luxuje opadané jehličí, na sporáku smrdí rybí hlavy na polévku a brambory na salát právě přetekly. Střih. Stromek svítí, děti se hádají u zdobení, na sedačku rozdrobily cukroví. Matka kuchá a porcuje kapra, žádá otce, aby srovnal stromek, který padá k oknu. A otočil ho proboha tou opelichanou stranou ke zdi! Otec se ptá, co bude k obědu. Matka vztekle loupe horké brambory a přestává věřit na Ježíška. Střih.

To nejsme my, ale musela jsem... jsou tak vááánoční:)

Matka prosí otce, aby odvezl dárky k babičce. Otec hlásí, že měl pivo. Matka po něm sekne v lepším případě pohledem a otec odjíždí. Na matčinu zodpovědnost! Střih. Po obědě co dům dal matka dodělává polévku, salát, věší prádlo, luxuje drobky a pacifikuje děti, které se tradičně nudí. Otec si připadá nesvůj. Do největšího výbuchu přijíždí druhá babička s dárky. Vypadá tak vánočně. Matka naopak vypadá strašně, děti jsou na zabití a otec taky …. Zkrátíme to. Ještě připravit stůl, vykoupat děti a sebe, obalit kapra, nanosit dárky pod stromeček, usmažit kostičky do polévky, donutit děti něco sníst a konečně se dočkat té neuchopitelné chvíle u svítícího stromečku, kdy hoří prskavky, hraje koleda, všechno je klidné a tak krásné.

Model č.2 - šáňo a pohodička

U nás jsme se po počátečním tápání dokopali ke Štědrému dni plnému bublinek, malých návštěv a velké pohody. Ale byl to boj. Nejstrašnější bitva byla o stromek. Ondrovi by stačila malá borovička vztyčená 24. dopoledne. Stálo nás to jedny, JEN JEDNY! zkažený Vánoce a už léta u nás stojí třiadvacátého v podvečer  tlustý smrček nebo jedle s kompletním světelným parkem. Rybí polívku, kapustnicu (slovenskou zelňačku), bramborový salát a čtyři štrůdly si odtrpím ten samý den, Ondra naporcuje kapra a naloženýho v mlíce ho dá spát do lednice (Aby nesmrděl rybinou. Mně smrdí stejně, já jedu v řízkách.) Ještě prostřít stůl, abychom se ráno probudili do Vánoc, a je to.

Tohle taky neni překvapivě u nás

Na Štědrý den tak zůstane jen zdobení, povinnost nalít bublinky každému, kdo přinese dárky pod náš strom a odnese si jiné pod ten svůj, vyzbrojení dědy a dětí krumpáčem, aby mohli jít do lesa doplnit svůj letitý poklad, kterej jim loni ale nějaký nablblí keškaři už podruhý vyčórovali, takže letos asi vyrazí s krumpáčem na ně, a kolem půl páté začínám obalovat. Během smažení se nanosí dárky a v sedm jsme po večeři. (Jeden malý trik: Když byly děti ještě děti, trávily dobu, kdy Ježíšek naděloval, naložené ve vaně. Vydržely tam dlouho a pod stromkem byly pak roztomile svrasklé. Glum z Pána prstenů hadr.) Ještě pohled z okna ložnice, jestli náhodou neletí kolem a už zvoní……Ježíšek.

A za dvě hodinky zase zvoní ti, kteří si odpoledne u nás nedopili své bublinky. Dožadují se dalších a dalších… a já tuhle chvíli miluju. Je Štědrý večer a je to rodina.

P.s. Včera volám mámě, probíráme detaily Velké rodinné žranice u nás na Štěpána.
Já: "Mami, abych nezapomněla, přivezla jsem z Rakouska 12 lahví Prosecca."
Máma: "No, hned ty Vánoce vidím růžovějc.... Snad to bude stačit."

Krásný Vánoce!