Ne-dokonalý večírek: Jak jsme dopadly? Ani se neptejte!

Byl pátek, 1. listopadu a my měly s Bárou večírek. Včera bylo úterý a konečně jsme se Bárou spojily. Ona nebyla online, já nebyla při smyslech. Jaký ten večirek byl, se nás neptejte, ale jaké to bylo po tom, se dozvíte, když kliknete. Taky se dozvíte, proč Líba přišla domů bez bot a Bára o sobě mluvila nepěkně. Také bychom tento post rády věnovaly svým mužům, protože je to s námi někdy 2 complicated.

K Natálce chodíme moc rádi, protože jsme nejen v centru všeho, má terasu, domácí koláče a pije se tam rovnou po lahvích!

 

Líby vánoční večírek:

Původně jsem si říkala, že je asi blbost psát o tom, jak jsem se opila jak zákon káže, ale byl to můj první večírek skoro po roce. Taky jsem doma skoro po roce řekla, že nevím, kdy přijdu, napsala dopředu nákup, co má Roman s Vopicí druhý den nakoupit, vzala stahovací prádlo a vyrazila.
Hlavu jsem si tedy umejt nestihla, ale vylepšila jsem se Báry rudou rtěnkou. Přesně v 19.10 a od té doby jsem ji prakticky neviděla. Respektive až ke konci, ale to už jsem sledovala jen Péťu, aby mě doprovodila důstojně domů.

V kolik jsem dorazila domů, nevím. Pamatuju si jen, že jsem Péťu prozřetelně cestou domu v taxiku prosila, ať mi sundá boty, že to sama nedokážu a Roman by mě v nich nechal klidně spát. (mimochodem, měla jsem pravdu, sám mi to zpětně potvrdil). Nemám ani odvahu se jí teď zeptat, jak se na celou akci tvářil taxikář, domu jsem došla v punčocháčích. Boty jsem našla až v neděli, válely se pod sedačkou, tam jsem je asi švihla, když jsem dorazila dom... (pérka stály skoro pět litrů, jsou nádherný, jen se nedají sundat a nandat, respektive dají, ale trvá to  několik minut za střízliva... pokaždé si vzpomenu na tu prodavačku, jak mě ujišťovala, že to je o párkrát... párkrát už bylo a stále je obutí a zutí porod, ale za ty prachy se nevzdám a jednoho dne je pokořím)

Zvládla jsem se vysprchovat, ale paradoxně největší rambajs jsem dělala na záchodě. Romana to samozřejmě vzbudilo a ten správně označil můj stav: "Bože ty jsi jako dělo, nalitá jak mužik a táhne to z tebe jako z methanolový královny". Taky jsem se nesměla přibližovat k vopičí kolíbce, bo je na kolečkách a prý bych do ní dokázala spadnout a projet i s Vopicí naším francouzským oknem až na čtyřproudovku, co máme pod okny.

A pak už se mi jen motala hlava, dostala jsem prášek, nesměla moc dýchat, abych je oba v tý ložnici neotrávila a vcucávala se do matrace. A to doslova, protože jsem se na noc, nevím jak, napatlala olejem níže, co prý smrdí jako kadidlo a Roman to nesnáší. A přitom já ho tak miluju! Oba!

Za mě tedy pár rad, co byste na večírku neměli dělat, pokud jste dlouho abstinovali. A taky velké dík mé rodině, asi mě opravdu musí milovat! Ellinka se pokaždé moc smála, když jí tatínek řekl, že maminka má na zádech jednu vopici, ale že brzy odejde. Odešla až v neděli.... Bohužel. Auuuu. Amen.

TOP 10 pro váš první večírek po porodu, hodí se i pro rodiče malých děti a dlouze abstinující

1. Nepít alkohol po lahvích, ale po sklenicích

2. Prokládat alkohol vodou, já ho například neproložila ani jednou

3. Nežebrat po půlnoci cigarety, když jste přestali  kouřit

4. Nemluvit neustále o dětech, své váze a práci

5. Neukazovat stahovací spodní prádlo. A už vůbec neukazovat, pokud jste po porodu přibraly více než 20 kilo, někomu své břicho, kdo je déle po porodu než vy!

6. I když jste po dlouhé době venku a máte společenský absťák, fixujte: "Mlčeti zlato"

7. Nesnažit se být za každou cenu středem pozornosti

8. Napsat manuál, jak se mají doma chovat po vašem návratu z večírku následujících 24 hodin

9. Nezapomenout napsat manuál a rozhodně vymyslet program, ideálně přes půl města daleko

10. Být pokorný/á následujících 24 hodin! Ať si to můžete zopakovat, protože to se jistojistě zase stane

A jedna útěcha na závěr: Teta Marta říká: "Co si nepamatuju, to se nestalo!" 
Líba

Moc jsem toužila si koupit tento olej, ale byla jsem líná ho shánět. A představte si, že u Natálky se dá koupit. Začala ho prodávat den před naším večírkem, stojí do tří set a krásně voní. No, nic není náhoda! :)

 

Báry vánoční večírek:

Večírek byl v pátek. V sobotu se jelo do Slavonic. Zatímco pes funěl na předním sedadle, aby se vzadu nepoblil, já ležela na zadním. Protože mně by to vepředu fakt už nepomohlo. Ondra pak zvesela v Besídce vyprávěl, že se celou cestu zezadu ozývalo předsmrtné chroptění, občas proložené zakvílením: "Bože, já jsem taková neuvěřitelná pí.." Z čehož je jasný, jak mně, jinak slušně vychovaný ateistce, muselo v tu sobotu být. Ale popořádku.

Na úvod bych vás chtěla varovat!!

NIKDY nezačínejte předvánoční "hubnutí" tím, že v den večírku nebudete žrát a k večeři pro jistotu uvaříte čočku - jídlo, který si žádná kikina v upnutých minišatech před mejdanem nedá, i kdyby měla omdlít hlady.

NIKDY si nelžete, že zrovna na tomhle večírku nebude moc pít. Budete. Vsaďte se.

NIKDY nezahánějte po půl hodině ostré chůze žízeň šáňem. Většina  podniků nabízí překvapivě i vodu. 

NIKDY si nepřivazujte tašku s teniskama na poutko u kabátu. Při odchodu domů ji pak nebudete moct najít, i když vám bude viset na zádech.

NIKDY nespoléhejte na to, že když z domu vyrazíte jako dáma, nedopadnete jako carskej důstojník.

NIKDYsi na ranní kocovinu nedávejte DVA Ibalginy nalačno! A nezapíjejte litrem vody. NE!

A jestli jste si právě řekli: BOŽE, ta Bára je teda neuvěřitelná pí.., tak já se na vás fakt ani nějak moc nezlobím:)

Takže: Děsně jsem se vyfrndila, do tašky hodila boty na podpatku a vyrazila v teniskách. Protože půl cesty k Natálce jsem dala pěšky, abych se pak mohla na ty Vánoce pořádně přežrat. Po první sklence šáňa bylo jasný, že jsem se měla najíst, po druhý, že bych se měla držet předsevzetí moc nepít... a pak jsem je přestala počítat. Ale bylo to veselý a hlavně se objevila druhá Bára. Neviděly jsme se 26 let, zmizela kdysi v Holandsku a nedávno jsme se zase našly. Na Facebooku. Supeeer. Na konci večera jsem ji rozšafně pozvala s celou rodinou a všemi psy do Slavonic... jasně, zejtra přijeďte, ježišmarja, volat nemusíte, v pohooo. Chachacha. Po šáňu je všechno děsně easy:)

A pak přišlo krušný ráno a ještě strašidelnější odpoledne. Jen pro zajímavost. Mít plný kapsy mikrotenových pytlíků na sběr psích hovínek se někdy neuvěřitelně hodí i nazelenalým Bárbínám, když jim není v autě třikrát nejlíp.
Až večer se mi trochu ulevilo. Snědla jsem v Besídce pytel rohlíků, hovězí vývar, porci hranolek, dva litry coly, zmrzlinu s horkejma malinama a v půl desátý se mi chtělo jít tak jedině do postele. Jenže pípla esemeska. Bára s manželem a dvěma psy byli na cestě do Slavonic. Úplně jsem na svoje bohatýrský pozvání pro půlku Amstrdamu zapomněla... Já kráva, zaúpěla jsem ten den už asi postý a zničeně to oznámila Ondrovi. Byl v klidu, všechno jsem mu prej poslušně nahlásila už v noci  po mejdanu. Tak jsem se rychle začala tvářit, že no jo, jasně vlastně, dyť si to pamatuju... do detailu, samozřejmě.

A nakonec to byl nejlepší výsledek celýho večírku. Super návštěva. Těch 26 let jako by nebylo. Stejně dospělý děti, stejně starý psi, záliba v ruinách, odpor ke špekům (vlastním), neschopnost dlouho mlčet.... tralala.  

Takže příště to pojmu asi vlastně stejně. Jen tu večeři nevynechám. Přísahám! 
Bára