Táňa Medvecká, Jiří Schmitzer i manžel snad prominou....

Já nevim, jak máte posazenej hlas vy, ale o mně řiká kamarádka Péťa, že mluvim jak Křemílek. Většinou je mi to fuk, zvlášť, když to bylo fuk i divákům v Divadle Sklep, kde jsem snad sto let hrála. To, co jsem si napsla.... takže většinou pěkný frndy.

Fashion děs: Lenka, Hanka a Bára za Dobeškou před představením Besídky

Ale ve středu mi to trochu fuk být přestalo. Protože jsem šla na tiskovku. Jenže ne jako novinář, ale jako ten nebožák, co se mu říká PR manažer. Prostě Ondra produkoval film Zdeňka Tyce "JAKO NIKDY" a já jsem k tomu namastila  texty a tiskový zprávy a vybrala fotky a podobně. Nebudu vás s tím prudit....

No a v tu středu byla novinářská projekce a pak tiskovka... tak ji Báro uvedeš, jo. No jasně. Neni problém. Besídku jsem s Davidem Vávrou uváděla milionkrát. Připravili jsme si děsně vtipný řeči, oblíkli děsně děsný hardry a pak s obrovskými  pitvornými gesty vylezli k mikrofonům a narvali to do diváků. David byl děsně charizmatickej a lehce si šlapal na jazyk, já jsem vypadala jak Ivana Trumpová, na jazyk  si šlapu ještě víc a do toho ten Křemílek... dost se divim, že nás nevzali do zpráv.

Bára Trumpová

Tak jsem nakráčela do CineStaru na Smíchově, že to teda dám. Jenže jsem se bohužel koukla na záchodě do zrcadla. A odvaha v čudu. Nevypadala jsem jako Trumpová, vypadala jsem jak vyvoraná myš. Neměla jsem pořádný korále, ani stříbrný boty na podpatku a dost mi chyběl David. Zato tam přebejvalo asi padesát lidí a z představy, jak budu křemílkovsky skřehotat před Jiřím Schmitzerem a Táňou Medveckou, který jsou v tom filmu tak boží, se mi udělalo fakt blbě. Ještě že Petra Špalková lehla s teplotou a tu hrůzu neuslyší, utěšovala jsem se. Ondra mě zabije, ale chtěl to, tak prosim....

scénáristka, režisér a ti dva:)

Ale dala jsem to. Sice jsem si před tím stlačila hlas pěkně dolů, ale když ze mě vylítlo: Jsme rádi, že jste....blablabla, byl Křemílek spolehlivě zpátky. Podívala jsem se nenápadně na delegaci, všichni vypadali v pohodě, tak jsem to domlela až do konce jako z mechu a kapradí. Bohdalka hadr. Jedinej fakt zásek nastal u slova koproducent. Dvakrát v jedný větě a pokaždý s rozběhem. No, to se stane i v lepších rodinách, utěšovala jsem se. Možná proto, že za toho koproducenta tam seděl scénárista Tomáš Baldýnský, vypadal jak Kazbunďák, tak se Křemílek vyděsil.... Ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Já se bála, ale vlezla jsem tam a žiju. Jupí. Teď ještě přežít středeční slavnostní premiéru (z tý vám taky napíšu) a jde se na houby!

A tady pár fotek půjčeným foťákem, co vypadá jak  dělo a vůbec s ním neumím fotit...zlatej mobil:)

scénáristka Markéta a Marilyn...MM