Všechno z marockého štuku (tadelaktu).... krása nesmírnááá |
Boží koupelny - jde to i bez dlaždiček...
MUST HAVE - potřebujeme kabát, šaty a večírek!
Tak jsme se předevčírem viděly s Líbou v divadle. Semlely jsme pátý přes devátý a zjistily, že je to teď fakt děsně těžký, protože nemáme čas udělat pořádnej večírek a hlavně nemáme co na sebe. A s tím je potřeba ale rychle něco udělat....
Statistika ohleduplnosti Pražských občanů
Když vám nic není, nic vás nebolí, necítíte únavu, neomdlíváte, nemáte oteklé všechno, či nejste prostě jen "mažoretka" - asi si toho nevšimnete, respektive to neřešíte. Jenže já měla těhotenství vopruz jako blázen, takže jsem se rozhodla o malý soukromý průzkum, jak moc jsem pro ostatní zajímavá a jak moc stojím ostatním za to, aby mě pustili v MHD sednout.
Dokonalé barevné kombinace - zařizujete, inspirujte se
Táňa Medvecká, Jiří Schmitzer i manžel snad prominou....
Já nevim, jak máte posazenej hlas vy, ale o mně řiká kamarádka Péťa, že mluvim jak Křemílek. Většinou je mi to fuk, zvlášť, když to bylo fuk i divákům v Divadle Sklep, kde jsem snad sto let hrála. To, co jsem si napsla.... takže většinou pěkný frndy.
Fashion děs: Lenka, Hanka a Bára za Dobeškou před představením Besídky |
Bordel v kabelce - bordel v životě
Já nevim, jak to vypadá v jiných kabelkách, ale v té mojí...teda přesně řečeno... v těch mých to vypadá pěkně. Pěkně hnusně. Ale nemůžu za to, jsem už půl roku On The Road. Kerouac hadr.
Korále, kam se podíváš, tak dívejte!
Miluju korále a cokoliv na krk! A myslím, že jsem tím i pověstná. Nosím je i k teplákům, spím v nich, mám je pověšené všude - možně... A hlavně a taky perly - čím větší, tím lepší! Převážně díky nim má můj kufr vždy nadváhu. Prostě je všechny potřebuju a když cestuju po Čechách, tak je věším rovnou na ramínka k oblečení. O tom ví své i Dan, který jich jedny Vary stěhoval asi 10 kilo. Tak koukejte!
Ano, ještě se neukazuju, ještě to není ono, ale už se těším, až bude! |
Milovala jsem svoji babičku... a proto chodím na AVON POCHOD, holky
Moje babička byla křehká jako andělíček. Jmenovala se Anděla. Měla jsem ji moc ráda. Ale moc krátce. Někdy před pětatřiceti lety poprosila svého pánaboha, aby uzdravil její dceru a utrpení naložil raději na ni... A proto o nádoru v prsu řekla svému synovi, chirurgovi, až když bylo pozdě. Strašně a na cokoli. Od té doby nechodím do kostela. Já chodim na mamograf. A Avon Pochod. Za všechny babičky, maminky, kamarádky... uf, je jich tolik.
Bára, Hanka a babička Anděla, 1977 |
Jsem matkou a převracím se z toho!
Dneska je Vopici přesně 12 dnů a já mám konečně klid na práci. Asi tak hodinku? :) Dobrá je! Ale co vám matkám budu vyprávět... Chystám pro vás těhotenství týden po týdnu, recenzi na pobyt u Apolináře a teď jen trochu pro zasmání... Jak jsme si na sebe s Ellou a Romanem doma zvykali... P.s. Nebojte, pak už sem budu švihat důležitější zprávy, třeba jak hubnu 30 kilo a tak...
Nádherná co? Tu jsem doma dostala za Vopici. |
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky
(
Atom
)