Jak to vidím já: Pravda o těhotenství po třicítce

Těhotenství po třicítce je jako příprava na stáří: Za každý den, kdy vám nic není, DĚKUJETE! Dalším neřešitelným problémem jsou prášky. Já jich beru momentálně 11 a jejich logistika je opravdu vyšší dívčí. Tak mám někdy skóre 5 a někdy taky 14! Já to prostě v běžném pracovním procesu nedávám! Kór, když musíte myslet na to, že 10 z nich je jen po jídle... Jo, a ty co přibraly méně než 25 kilo, ať to nečtou, vidím přesně ten výraz v jejich očích!
Prášky čti zleva doprava!

Ano, tak to víte. Už mám nahoře přes 20 kilo jistě. A obávám se, že do porodu dám 30! Jj, když jsem ráno vlezla na váhu a zase tam bylo od pondělka o 2 kila navíc, plakala jsem. Ne, nepomáhají věty typu, že je to jen voda. Prostě ne! To je mi jasné, když se podívám na své nohy.

Už po ránu mám místo chodidel nafouknutý rukavice! /Mimochodem, to jsem včera řekla doktorovi v porodnici a moc jsem mu tím zvedla náladu, to prý ještě neslyšel a že toho prý slyšel už dost/.

Jo a u Apolináře fakt síla. Neřeším, jako jiné nastávající, co kdo žvaní za hovadiny, nebo kolik jich má na nohách crocsy, to je mi buřt. Spíš mě serou ty votrávený chlapi, co tam musí jak za trest dřepět s těma těhulema, a tváří se tak apaticky a nepřítomně, že bych je okamžitě profackovala.

No koneckonců, čas na to ještě budu mít. Protože ty tupci vás nechají stát a rozvalený se tam před váma válí na sedačkách a tváří se, jako by nás snad voplodnili všechny. Nemluvě o tom, že fronty jsou tam jak za totáče na hajzlpapír a nikdy nekončí. 3 hodiny čekáte, abyste pak byla v ordinaci přesně 10 minut! Ano, byla jsem objednaná na určitou hodinu, ale to jen formalita!

Doktora jsem upřímně politovala a impertinentně se zeptala, jaký to je, dívat se celý život na zdeformovaný ženský. No smál se moc, odpověď vám ani snad psát nemusím. Jen se se sestrou shodli na tom, že je vidět, že mě to těhotenství fakt nebaví, ale ať jsem v klidu, že takových je nás víc, ale žádná to nepřizná. Jen já jediná to řeknu nahlas!

Jo a novinky od minulého týdne: Byla jsem ve Varech a řeknu vám, po patnácti letech to mělo úplně jiný rozměr!

  • Například jsem byla jako první v kině a už půl hodiny před projekcí
  • V tom vedru jsem nechala zteplat i tu jednu povolenou skleničku Moeta, po dvou lokách jsem totiž měla tlak 220 a myslela jsem, že omdlím
  • Chrápala jsem v kině nahlas
  • Od Pupíku do Thermálu bych fakt nedošla
  • Byla jsem tam jen naotočku a střízlivá při odjezdu, jsem přesto opět měla pocit, jako když končí pionýrák
  • Jo a pro všechny fotbalové fanoušky: Patrik Berger je moc milý, sympatický a přátelský člověk. Já tedy nevěděla, kdo to je, ale skvěle jsme si pokecali jako dva staří známý a ještě jsem mu za odměnu ukázala ty voteklý nohy. Takže asi nebude pravda, že se sportovci baví jen s modelkama, ikdyž já jsem taky modelka - sice XXL, ale o tom vám napíšu až přístě.


A na závěr historka jednoho mého kamaráda, jsem taktní nejmenuji, ale mám to dovolený napsat. Co odpověděl na otázku, jak bylo ve Varech?  (mají párměsíční miminko): "Co bych ti řekl, hlídal jsem. Přijeli jsme v pátek večer, přítelkyně šla ven a přišla v 6 ráno. Já vypil půl minibaru. V sobotu jsme šli kolem 2 na oběd a celý den pršelo. Pak jsme šli na večeři. Pořád pršelo. Pak jsme chvíli spali.
Přítelkyně šla ven a přišla v 5 ráno. Já vypil druhou půlku minibaru. Pak byla neděle, sbalili jsme se a jeli domu. Takhle unavenej z víkendu už jsem dlouho nebyl."

A proč jsem to sem postla? Abych měla černý na bílým, že mi Roman slíbil příští rok taky noční hlídání! Aby nezapomněl, že to bude mít stejný průběh. Přes den budu samozřejmě za poslušnou matku a Roman to rozjede na golfáči, jak jinak!

P.s.: Jasně, že už teď tu svoji Vopici miluju, ale to nic nemění na tom, že to těhotenství je strašnej, ale strašnej vopruz!

1 komentář:

  1. Já se od Thermalu k Puppu a zpět prošla někdy asi ve dvě ráno a bylo to moc příjemný!

    OdpovědětVymazat