Tulipánová neděle a konec velikosti XS

Půl dne strávit nakupováním hadrů a bot a druhou půlku počítáním tulipánů, střihem růží a vybíjením plevelu může být za určitých okolností úchvatný zážitek. Chvíli nemít o víkendu ve vlasech prach, nemuset sedět u snídaně v péřovce a večer snít o tom, jak ta "chalupa" bude jednou super, je prostě boží. Po měsíci a půl první neděle v Praze!

Půjdeš s námi nakupovat v neděli  jarní hadry, zeptala se mě ségra s neteří a já okamžitě zrušila svou návštěvu  filmového festivalu Finále Plzeň. Adéla měla před dvoudenním přijímačkovým maratonem a pořádný šoping dostala naordinovaný na uklidněnou. Nemohla jsem chybět. Ve třinácti je nakupování snové. Nedopneš kalhoty v dětským oddělení? Já už ale přece nejsem dítě, ne... (oči v sloup).

A jde se do dámskýho. Velikost XS sedí vždycky! Zasnila jsem se a vzpomněla na plnou škatuli svých "petit" modýlků na skříni. Mezitím vylezla z kabinky Áda v tričkových proužkatých šatech a bílých kožených teniskách a nám se ségrou bylo jasný, proč se oblečení nejlíp prodává na mladých hubených ještě holčičkách. I hadr na nich vypadá krásně. Sorry, dámy. Takže večer jsem otevřela svou "zakázanou" krabici, pár kousků si vyzkoušela, sice něco, uf, dopla... ale uznala... a odeslala je směr nový život v Adélině šatníku. Sbohem velikosti XS. Never more!

Po pozdním obědě "co mekáč v šopingcentru  dal" jsem doma nenápadně vybalila své úlovky z kategorie "bylo to v megaslevě, tak neva, že si to asi nikdy neoblíknu", popřála Ondrovi hezkou Plzeň a vypráskala se s Bublinou za těmi tulipány. Tak se ukažte, kluci! Aha, přes zimu došlo asi pod zemí k nějakýmu nekontrolovanýmu cibulovinovýmu grupáči. Jak to, že mají VŠECHNY moje tulipány tuhle nablblou lososovou barvu? Sázela jsem přece  dva pytle pestrobarevný směsi!!!

I Bublina se na ně tváří dost odměřeně. Taky zkritizovala uschlej rozmarýn,  kočičí hovna v záhoně, vydrolený cihly v zídce a to, že musí trčet na zahradě, když už dávno měla lítat v lese...

Já mezitím hýkám nad pažitou, která přežila a obrazila, takže na její počest vydrhnu rejžákem celej balkon:

Dojímám se nad magnólií. Před lety vypadala chcíple, ale Ondra pro její popravu u mě vyprosil roční odklad a ona se zvetila:

Na terasu se už z garáže přestěhoval náš citrusový háj. To je klasika nutná pro úspěch mého  mojita a pesta:

A chtělo by to posekat. Nejlíp jen tu trávu nějak mezi. Zkusím asi nůžky na nehty.

A po práci odměna.  Dostala jsem je v sobotu. Čtyři pidi šampíčka. Za půjčení rakve na lyže. Prý na jaro do kabelky. Díky, Honzo:)