Bublina z Brezna

Před rokem a půl nám odešla Anča. Jezevčice trpaslíček. Bylo jí třináct a půl, my jsme byli v Thaisku a loučila jsem se s ní po telefonu. Fakt děs. Posedla mě  představa, že moje selhání odčiní jen další pes. Z útulku.

Mladší syn řekl, že mi ho hlídat nebude, manžel se o něm odmítl bavit vůbec a starší byl ochotnej akceptovat jedině Ančinu kopii. Tak jsem je vysklila a rok a půl sjížděla internet i pozpátku. Až jsem ji našla. 5.3.2013.

Byla jsem na stejném místě v Thaisku jako před tím rokem a půl, večer jsme měli jít oslavit naši stříbrnou svatbu a z monitoru na mě vykoukla Bublina.

Zachráněná fenka ze Slovenska. Ty oči, bože...  Že byla celé tři roky svého psího života zavřená v kotci a rodila a rodila, že asi nemá žádné vychování a hygienické návyky... nevadí, nevadí, všechno zvládneme.... myslela jsem si já a hlavně půl lahve růžového vína  Mont Clair. Tak jsem ji zarezervovala, zaklapla počítač a šla se stříbrnosvatebně dorazit do Funky Monkey. Vystřízlivěla jsem až pět dní nato v Praze. Jak jim to mám říct?

Že tu budou chlupy, asi bobky a loužičky, možná ohlodaný nábytek a čokl, se kterým si třeba vůbec nebudeme mít co říct. Seš fakt blbá, blbá útlocitná kráva... blesklo mi hlavou. A zavolala jsem do o.s. Zvíře v tísni že se jdu na Bublinu podívat.

Jo, už se jednou (za ten měsíc) vykakala venku a občas se tam i vyčůrá, radostně hlásili její opatrovníci. Na vodítku děsně tahá, bojí se velkejch chlapů, když je sama, dělá bordel a moc neposlouchá. Hurá. Já jsem ji nezajímala vůbec. Ale nechtělo se mi to jen tak vzdát. Tak jsem si ji půjčila na procházku. Táhla jako čert, hlavu u země...jako náš první pes, bígl Halama. Pak se otočila, zvedla hlavičku, nechala se podrbat a najednou vypadala nějak podezřele jezvčíkovitě Ančovitě.  Takže já si to rozmyslím a zítra se ozvu. Celej večer jsem čekala na ten správnej okamžik, kdy to manželovi řeknu.... stejnej pocit, jako čekat na super moment pro oznámení koule z matiky. Nepřišel. Dala jsem to až ráno. On: Takže ty mi chceš říct, že odpoledne přivedeš domu psa? Já: No. On: Hezky sis to připravila. Já: No. (... fakt jsem se to ráno snažila:) On: No tak jo. A bylo to. Někdy jsou věci fakt mnohem lehčí, než se zdaj.

Takže máme už dva dny  chlupy v bytě, zaťapanou předsíň, ve špajzu granule... a zase nám tak legračně cvakaj psí drápky po dřevěný podlaze. Ten zvuk mi dost chyběl.

Bublina a její thaiský pelech

Bára